| Edward Said | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 1. listopadu 1935 Jeruzalém |
| úmrtí | 25. zá?í 2003 (ve věku 67 let) nebo 24. zá?í 2003 (ve věku 67 let) New York |
| P?í?ina úmrtí | leukemie |
| Povolání | spisovatel, literární kritik, noviná?, filozof, muzikolog, politolog, p?ekladatel a vyzkumník |
| Alma mater | Harvardova univerzita Victoria College Northfield Mount Hermon School Princetonská univerzita St. George's School, Palestine |
| Vyznamná díla | Orientalism |
| Ocenění | Guggenheimovo stipendium (1972) Messenger Lectures (1986) Americká kni?ní cena (1996) Cena Nonino (1998) Kni?ní cena Anisfieldové Wolfové (2000) … více na Wikidatech |
| Man?el(ka) | Maire Jaanusová (1962–1970) Mariam C. Saidová (1970–2003) |
| Děti | Wadih Edward Said Najla Saidová |
| P?íbuzní | Rosemarie Saidová Zahlanová a Jean Said Makdisi (sourozenci) Khalil Beidas (stryc z druhého kolene) |
| Vlivy | Michel Foucault Jean-Paul Sartre |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SK?R | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové polo?ky. | |
Edward Wadie Said (1. listopadu 1935, Jeruzalém – 25. zá?í 2003, New York) byl palestinsko-americky p?edstavitel kulturálních studií, v nich? rozvíjel to, ?emu se ?íká ?postkoloniální teorie“.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Edward Said se narodil 1. 11. 1935 v Jeruzalémě do prosperující rodiny. Rodi?e ho pojmenovali po anglickém korunním princi Edwardovi, zároveň v?ak měl arabské p?íjmení Said, co? později zap?í?inilo jeho pocity vyko?eněnosti a nepat?i?nosti, které ho provázely celé dětství a dospívání.[1] V roce 1937 se s rodi?i p?estěhoval do egyptské Káhiry, do luxusní ?tvrti Zamálek obyvané p?edev?ím bohat?ími imigranty a do roku 1947 také nepravidelně pobyvali v Palestině, kde se setkávali s p?íbuznymi.[1]
Said?v otec Wadí Said pocházel z Jeruzaléma, ke kterému měl negativní postoj.[1] V dospělosti emigroval do Spojenych stát?, kde slou?il za 1. světové války v armádě, a stal se americkym ob?anem. Po devíti letech se na naléhání své matky vrátil do Palestiny. Matka Edwarda Saida Hilda Saidová se narodila v Nazaretu, a?koli její matka pocházela z Libanonu a ona sama v této zemi studovala.[1] Edward si byl s otcem cely ?ivot cizí, k matce měl velmi blízko. Jak sám autor pí?e ve své autobiografii Nikam jsem nepat?il, ani tento vztah nebyl bezproblémovy, proto?e Hilda Saidová byla velmi rozporuplná ?ena a její láska k dětem se st?ídala s krutou kritikou.[1] Matka na Edwarda mluvila arabsky i anglicky, vyr?stal tak jako bilingvní dítě a nikdy nedokázal ur?it, ktery jazyk ovládal jako první.[1] Celá rodina praktikovala protestantské k?es?anství, Said?v děde?ek byl baptistickym kazatelem v Nazaretu.[1]
Said byl i politickym aktivistou, anga?oval se ve věci práva Palestinc? na sebeur?ení. Prosazoval jejich rovnoprávnost v rámci Izraele.[2]
?asto té? kritizoval americkou zahrani?ní politiku, zejména v souvislosti s válkou v Iráku. Edward Said byl také jedním z v?d?ích literárních kritik? poslední ?tvrtiny 20. století.
Byl pova?ován za vy?nívajícího p?edstavitele poststrukturalist?.
Said se v roce 1962 o?enil s Maire Jaanus, ale o pět let později se nechal rozvést. Jeho druhou ?enou byla Mariam Cortas, kterou si vzal v roce 1970 a se kterou měl dvě děti.[3]
Během svého ?ivota získal 20 ?estnych doktorát? a několik presti?ních ocenění. V roce 1998 se stal prvním americkym nositelem Al Owais Award, ceny za úspěchy na poli arabské kultury a umění, mimo to mu bylo udělena nap?íklad cena Lannan Literary Award za celo?ivotní dílo nebo Bowdoin Award udílená Harvardovou univerzitou.[4]
Edward Said zem?el 25. zá?í 2003 v New Yorku na následky leukémie.[3]
Jeho nejznáměj?í prací je kniha Orientalismus, ve které se inspiroval Foucaultovou teorií diskurzu. Prohlásil, ?e ?Vychod“ je diskurzivní konstrukt Západu, jeho? cílem je udr?et západní hegemonii. Ve skute?nosti podle Saida ?ádny soudr?ny celek Vychodu nikdy neexistoval ani kulturně, ani politicky a ka?dá oblast reagovala na kolonialismus a imperialismus zcela osobitě. Podle Saida kolonialismus nebyl jednosměrny, kolonizovaná území také silně ovlivnila kulturu kolonizátor?.
Vzdělání a kariéra
[editovat | editovat zdroj]?kolní docházku zahájil Edward Said v Káhi?e v britské presti?ní p?ípravné ?kole a v roce 1946 nastoupil do Káhirské ?koly pro americké děti.[1] Během pobytu rodiny v Palestině nav?těvoval ?kolu sv. Ji?í v Jeruzalémě, kde studoval mimo jiné také jeho otec a vět?ina rodiny.[1] Jako ?ák byl Edward velmi zvídavy a bystry, ale měl v?ak problém s pravidly, a proto pro něj otec vytvo?il p?ísny re?im mimo?kolního vzdělání.[1] Díky otcově d?kladnosti ovládal i ?adu sport?, mimo jiné tenis, box, kriket, fotbal a plachtění.[1] Také se nau?il hrát na klavír a po cely ?ivot ho provázela vá?eň pro hudbu a operu.[1] V roce 1949 nastoupil v Egyptě na chlapeckou Victoria College, odkud byl v?ak vylou?en, a studium dokon?il na americké internátní ?kole Mount Hermon v Nové Anglii.[1] Bakalá?ské studium absolvoval na Princetonu v roce 1957, magistersky i doktorsky titul získal Said na Harvardu v letech 1960 a 1964.[3]
A? do konce svého ?ivota posléze pracoval na Kolumbijské univerzitě, nejprve jako u?itel angli?tiny a poté jako profesor anglické a komparativní literatury.[3]
Said a Palestina
[editovat | editovat zdroj]Transformace politického smy?lení Edwarda Saida nastala v roce 1967 d?sledkem vítězství Izraele v arabsko-izraelské válce.[3] Jedna z p?í?in Saidova palestinského sebeuvědomění byla také samotná domácí a zahrani?ní politika Spojenych stát? a neustály rasismus v??i Arab?m, muslim?m a Palestinc?m.[3] Said kritizuje západní ?urnalistiku, která se nevyjád?ila k problematice sionistického teroru v??i Palestinc?m.[5] V roce 1977, kdy jen málo Palestinc? bylo schopno p?ipustit, ?e ?idé měli na Palestinu historické nároky, ?ekl: ?Nezpochybňuji jejich tvrzení, ale jejich tvrzení v?dy znamená palestinské vyvlastnění.“[6] Jako jeden z mála palestinskych spisovatel? zd?vodnil svoji kritiku Izraele, vysvětlil jeho slo?ity problematicky charakter p?i pronásledování evropskych ?id? a ohromny dopad sionistické my?lenky na evropské svědomí.[6] V samém roce byl zvolen do Palestinské národní rady, kde odmítal politiku ozbrojeného boje, a kv?li odkazu na holocaust za?al uznávat existenci dvou stát?, tedy Izraele a Palestiny.[3] Tato politika byla p?ijata na zasedání PNC v Al?íru v roce 1988.[6]
V roce 1989 ?ekl v interview s magazínem New York, ?e ?situace Palestinc? je situace obětí“[7]. Said odmítá terorismus jakékoliv podoby, a to jak ten palestinsky, tak i izraelsky.
Edward Said byl zároveň kritikem samotného politického stavu Blízkého Vychodu, konkrétně jeho nedostatku demokracie a zkorumpovanosti tamních vlád.[7] Zároveň usiloval o interakci s Izraelci, co? se později projevilo v hluboké p?átelství s izraelsko-argentinskym pianistou Danielem Barenboinem.[3]
V roce 2002 spolu s Mustafou Barghútím a dal?ími palestinskymi intelektuály spoluzakládal politickou stranu Palestinská národní iniciativa. Said byl následně sledován FBI.[8]
Orientalismus
[editovat | editovat zdroj]V roce 1978 vydal knihu Orientalismus. ?Smyslem orientalismu není ?pravdivé“ ?i ?objektivní“ poznání ?ivota v Orientu, ale konstrukce myt? a stereotyp? o tomto ?ivotě, které měly ukázat jeho odli?nost od ?ivota na Západě. Orientalismus je tak konstrukcí Orientu stejně jako p?edstav Západu o sobě samém.“[9] V knize uvádí, ?e po?átky studií orientalismu jsou odhadovány na za?átku 18. století.[10] Zároveň Said zmiňuje, ?e se samotné dílo sna?í poukázat na to, ?e ?evropská kultura získala sílu a identitu tím, ?e se vydala proti Orientu…“.[11] Vychází z Foucaultovych děl Archeologie vědění a Dohlí?et a trestat. Prezentuje my?lenku, ?e orientalismus je postup, kterym Západ Vychodu vládne, spravuje ho a p?etvá?í. Evropa sílila právě díky svému vymezení v??i Orientu. P?iznává, ?e p?i psaní knihy si v?ak uvědomoval, ?e on sám je ?orientálcem“ a během dětství stráveného v britskych koloniích se i tak cítil.
Jedním z faktor?, ktery ovlivnil Orientalismus, byl politicky pohled a p?edsudky v??i arabskému obyvatelstvu a islámu.[11]
Orientalismus je také pova?ován za akademickou disciplínu, kdy se pomocí ?-ism ve slově orientalism li?í od ka?dé akademické disciplíny…“.[11] Said zároveň pova?oval r?zné vyzkumy orientalismu ?áste?ně jako proces získávání ur?itého mno?ství znalostí, které západní civilizaci postupně umo?nilo rozvoj svého vlivu na Blízkém Vychodu.[11]
| ? | Lze dokonce ?íci, ?e hlavním rysem evropské kultury je právě to, co zní u?inilo kulturu vládnoucí v rámci Evropy i mimo ni, toti? my?lenka nad?azeného postavení Evropy nad v?emi neevropskymi národy i kulturami. | “ |
| — Said, Edward; Orientalismus[12]
| ||
Orientalismem rozumí hlavně britské a francouzské kulturní aktivity, které v sobě nesly v?dy nádech západní p?evahy. S tímto je spojena i Napoleonova vyprava do Egypta, kam byli p?evezeni odborníci, kte?í tento kontinent zkoumali.[11] Podle britského státníka a diplomata Evelyna Baringa, známy také jako Lord Cromer, byli lidé z Orientu ?i Arabové vnímáni jako ?naivní zví?ata“ a ?vynalézaví lhá?i“, kte?í se nemohou rovnat evropské civilizaci.[11] Ve 20. století se objevuje i tendence americké nadvlády. Said zmiňuje, jak orientalistické názory jsou v dne?ním světě bě?né. V díle autor nazna?il i budoucí vnímání islámu.[11]
| ? | ...nezále?í na tom, … nakolik se tomu kterému orientálci poda?í uniknout z ohrazeného prostoru; v?dy bude nejprve orientálcem, pak teprve ?lověkem a nakonec opět orientálcem. | “ |
| — Said, Edward; Orientalismus[13] | ||
Post-koloniální teorie
[editovat | editovat zdroj]Post-koloniální teorie studují dopad evropského dobyvání na kolonizované země, zabyvají se jejich reakcemi v??i koloniálnímu utla?ování jejich p?vodní kultury.[14] Teorie se dále zamě?ují na to, jaky měla kolonizace vliv nap?. na jazyk, místní politiku, literaturu apod.[14] Edward Said zd?raznil d?le?itost zeměpisné role v rámci koloniálních debat, kdy ?íká, ?e geografie a místo jsou d?le?itymi znaky nejen pro samotnou kulturu, ale také pro formování identity jedince.[14] Said zmiňuje, ?e skrze umění a poezii se obyvatelé kolonizovanych zemí sna?í ukázat svoji touhu po svobodě.[14] V rámci post-koloniálních teorií p?ispěl analyzou koloniálního diskurzu, konceptem tzv. světoznalosti, sekulární kritikou, ametérismem a kontrapuntální analyzou.[14]
Kontrapuntální analyzu Said vyu?ívá v rámci interpretace koloniálních text? z pohledu kolonizátora a kolonizované země.[15] Pomocí kontrapuntální interpretace zobrazuje texty z r?znych úhl? pohled?, zároveň korespondují s historickymi a biografickymi texty.[15] Smě?uje k perspektivě imperialismu a vzdoru v??i němu.[15]
Pomocí konceptu světoznalosti se sna?í Said podat náhled na roli intelektuálního jedince v sou?asné spole?nosti.[16] Said dále ?íká, ?e je ?lidská historie tvo?ena lidskymi bytostmi“.[16] Hlavní my?lenkou Saidovy světoznalosti je schopnost intelektuálních jedinc? ?íct cokoliv, co je pro jejich svět d?le?ité, proto?e jejich intelekt nem??e byt osvobozen od skute?ného světa, ve kterém ?ijí.[16]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Edward Said na Wikimedia Commons
- Osoba Edward Said ve Wikicitátech
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j k l m SAID, Edward. Nikam jsem nepat?il. Jino?any: Nakladatelství H&H, 2019. ISBN 978-80-7319-128-3.
- ↑ ABDEL-MALEK A., ACHEBE C., CéSAIRE A., MBEMBE A., SAID, E. W., WA THIONG'O N. Postkoloniální my?lení II. Praha: tranzit.cz, 2011. 264 s. ISBN 978-80-87259-14-6. S. 259.
- ↑ a b c d e f g h Edward Said. The Independent [online]. 2025-08-07 [cit. 2025-08-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The English Pen Online World Atlas - Edward Said. penatlas.org [online]. 2025-08-07 [cit. 2025-08-07]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu.
- ↑ SAID, Edward. The Question of Palestine. New York: New York Times Books, 1992. ISBN 0-679-73988-2.
- ↑ a b c RUTHVEN, Malise. Obituary: Edward Said. The Guardian. 2025-08-07. Dostupné online [cit. 2025-08-07]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ a b BERNSTEIN, Richard. Edward W. Said, Literary Critic and Advocate for Palestinian Independence, Dies at 67. The New York Times. 2025-08-07. Dostupné online [cit. 2025-08-07]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ COCKBURN, Alexander. The FBI and Edward Said. www.thenation.com. 2025-08-07. Dostupné online [cit. 2025-08-07]. ISSN 0027-8378. (anglicky)
- ↑ Zobrazení e-opor. is.mendelu.cz [online]. [cit. 2025-08-07]. Dostupné online.
- ↑ Orientalism Summary. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g SAID, Edward. Orientalism. New York: Vintage, 1979. Dostupné online. ISBN 0-394-74067-X.
- ↑ SAID, Edward W. Orientalismus. Západní koncepce orientu.. Praha: Paseka, 2008. 459 s. ISBN 9788071859215. S. 17.
- ↑ Said, E. W.: c.d.,s.120
- ↑ a b c d e BURNEY, Shehla. CHAPTER TWO: Edward Said and Postcolonial Theory: Disjunctured Identities and the Subaltern Voice. Counterpoints. 2012, ro?. 417, s. 41–60. Dostupné online [cit. 2025-08-07]. ISSN 1058-1634.
- ↑ a b c Contrapuntal Reading. academics.hamilton.edu [online]. [cit. 2025-08-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c ABU-SHOMAR, Ayman. Edward Said’s Worldliness, Amateurism and Heterotopia: Negotiating the Interdisciplinarity of Literary Theory, Canonicity, and Paradigm [online]. mam Muhammad Ibn Saud Islamic University [cit. 2025-08-07]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SAID, Edward: Orientalism, London, Routledge 1978.
- BARKER, Chris: Slovník kulturálních studií, Praha, Portál 2006. ISBN 80-7367-099-2
