上海二手车
Empirie (z ?ec. empeiros, zku?eny) je zku?enost získaná pozorováním, p?ípadně pokusem (experimentem). Slovo se pou?ívá tam, kde chceme zd?raznit cíleny a ?ízeny zp?sob získávání zku?eností. Empirické vědy jsou vědy zalo?ené na opakovatelnych a ově?itelnych experimentech.
Pro filozofii je empirismus teorie poznání, která vysvětluje ve?keré poznání ze smyslovych zku?eností. Tento názor odvozuje od zku?enosti i principy intuitivního poznání, za opak této filozofické teorie se pak pova?uje racionalismus.
V u??ím smyslu a v moderní teorii vědy znamená op?eny o experiment (pokus), obvykle o vysledek nějakého mě?ení. Vědy, které pou?ívají tuto metodu, se někdy ozna?ují jako empirické vědy: fyzika, chemie, ?ásti biologie, sociologie, psychologie atd., pokud pou?ívají sběr a zpracování dat. Naopak matematika, logika a velká ?ást spole?enskych věd pracují jinymi metodami.
Empiricky ?ili zkusmo se stanovují veli?iny, které nedovedeme stanovit a od?vodnit teoreticky, nap?íklad bezpe?nostní koeficienty nebo dávkování lék?.
Kantova teorie poznání
[editovat | editovat zdroj]Teorii zku?enosti zásadně modifikoval Immanuel Kant, ktery ur?il zásadní principy a podmínky této teorie. Sám Kant pak rozděluje zku?enost do dvou hlavních typ?.
- Transcendentní zku?enost je to, co p?esahuje hranice mo?né zku?enosti (hranice světa jev?) a je nedostupné teoretickému poznání. Opakem je zku?enost imanentní.
- Transcendentální zku?enost je to, co se tyká podmínek na?í zku?enosti, apriorní poznávací formy (nap?. prostor, ?as).
Rozdělení empirie
[editovat | editovat zdroj]Empirii m??eme dělit podle situací a typu zku?eností do několika podskupin:
- Empirie konstitutivní je zku?enost, na jejím? základě si ?lověk vytvá?í své postoje, názory a vztahy.
- Empirie korektivní je zku?enost, díky které měníme na?e dosavadní názory a postoje, vytvá?íme si na základě nové zku?enosti naprosto protikladny názor ?i postoj.
- Empirie vněj?í je zku?enost tykající se proces? a p?edmět?, které probíhají mimo jedince.
- Empirie vnit?ní je souhrn v?ech zku?eností jedince uchovávanych uvnit?.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Pavel Hartl, Psychologicky slovník. Ilustrace a obálka Karel Nepra?. 1. vyd. Praha: Ji?í Budka, 1993. S. 45.
- V?eobecná encyklopedie Diderot, 1. vyd. Praha: nakladatelství Diderot, 1999. Díl 2., s. 366 a díl 8., s.116, 452.