承五行属性是什么
| Max Frisch | |
|---|---|
.jpg) | |
| Rodné jméno | Max Rudolf Frisch |
| Narození | 15. května 1911 Curych |
| úmrtí | 4. dubna 1991 (ve věku 79 let) Curych |
| P?í?ina úmrtí | kolorektální karcinom |
| Povolání | spisovatel, architekt, dramatik, romanopisec, autor deník?, scenárista, filozof, noviná?, ?ivotopisec a básník |
| Stát |  ?vycarsko |
| Alma mater | Spolková vysoká technická ?kola v Curychu Cury?ská univerzita |
| ?ánr | divadelní hra a próza |
| Témata | krásná literatura a literatura |
| Ocenění | Cena Conrada Ferdinanda Meyera (1938) Cena Wilhelma Raabeho (1954) cena Charlese Veillona v německém jazyce (1958) Cena Georga Büchnera (1958) Cena Jeruzaléma (1965) … více na Wikidatech |
| Man?el(ka) | Gertrud Frisch-von Meyenburg (1942–1959) Marianne Frisch (1968–1979) |
| Partner(ka) | Ingeborg Bachmannová (1958–1963) K?te Schnyder-Rubensohn |
| Děti | Ursula Priessová |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SK?R | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové polo?ky. | |
Max Frisch (15. května 1911, Curych – 4. dubna 1991, tamté?) byl ?vycarsky prozaik, dramatik a esejista, pat?í k spisovatel?m německého jazyka ve 20. století.
Studium a noviná?ská ?innost
[editovat | editovat zdroj]Frisch studoval germanistiku a forenzní psychologii. Od roku 1931 p?sobil jako noviná?. Zpo?átku psal apoliticky a jen velmi málo text? z této doby bylo později p?evzato do souborného vydání.
V roce 1933 cestoval: nav?tívil Prahu (pro Neue Zürcher Zeitung napsal reportá? z mistrovství světa v ledním hokeji), Budape??, Bělehrad, Sarajevo, Dubrovník, Záh?eb, Istanbul, Atény, Bari a ?ím. Psal fejetony a na základě zá?itk? z cest vznikl i jeho první román ?Jürg Reinhart - osudová letní cesta“ (1934).
Roku 1935 poprvé nav?tívil Německo a vydal ?Maly deník z německé cesty“, ve kterém se vyjad?oval kriticky k antisemitismu. Jeho postoj k nacionálnímu socialismu ov?em tehdy je?tě nebyl vyhraněně negativní: obdivně se nap?. vyjád?il o vystavě Herberta Bayera ?Zázrak ?ivota“, která propagovala rasové teorie. Jeho první romány také mohly bez problém? v nacistickém Německu vyjít.
Teprve ve 40. letech se u něj utvá?elo kritické politické vědomí. Retrospektivně byvá tento jeho pozvolny vyvoj dáván do souvislosti s konzervativním klimatem na cury?ské universitě, kde někte?í z profesor? obdivovali Hitlera i Mussoliniho.
Po napsání druhého románu ?Odpově? z ticha“ (Antwort aus der Stille, 1937), o kterém se později vyjad?oval velmi kriticky, se rozhodl, ?e ji? nikdy nebude psát.
Architektem
[editovat | editovat zdroj]Za?al studovat architekturu (1936–1940). Otev?el si i vlastní architektonické studio. Kv?li nedostatku materiálu zp?sobenému válkou v?ak svou první a jedinou vět?í stavbu (lázně, dnes památkově chráněná budova) mohl uskute?nit teprve v roce 1947. Svou architektonickou kancelá? zav?el v lednu 1955.
Práce pro divadlo
[editovat | editovat zdroj]Frisch ji? během studií pravidelně nav?těvoval v Curychu divadlo (Schauspielhaus Zürich), které tehdy poskytovalo úto?i?tě německym exulant?m a nabízelo prvot?ídní program. Jeho ?editel Kurt Hirschfeld jej povzbuzoval k psaní pro divadelní scénu. Jeho prvními divadelními hrami jsou ?Santa Cruz“ (1944, premiéra 1946), ?A mrtví opět zpívají“ (1945) o osobní vině voják? plnících nelidské rozkazy, a ??ínská ze?“ (1946) zabyvající se mo?ností sebezni?ení lidstva pomocí atomové bomby. Poslední z nich vyvolala ve?ejnou diskusi; dnes je ov?em zastíněna pozděj?ími divadelními hrami Friedricha Dürrenmatta (Fyzikové, 1962) a Heinara Kipphardta (Ve věci J. Roberta Oppenheimera, 1964). Díky spolupráci s Kurtem Hirschfeldem se sp?átelil s Bertoldem Brechtem, kterého obdivoval, a s mladym Friedrichem Dürrenmattem. Na rozdíl od Brechta si Frisch podr?el skepsi v??i tradi?ní kontrapozici politickych tábor?. To je patrné mj. v jeho h?e ?Kdy? válka skon?ila“.
V dubnu 1946 spolu s Hirschfeldem nav?tívil povále?né Německo. V srpnu 1948 se ú?astnil Mezinárodního mírového kongresu ve Wroclawi, odkud v?ak s ohledem na jeho propagandistické zneu?ití p?ed?asně odjel do Var?avy a zaznamenal tam svá kritická pozorování. P?esto jej deník ?Neue Zürcher Zeitung“ po návratu dom? obvinil ze sympatií s komunismem. Kdy? odmítli otisknout jeho odpově?, ukon?il s nimi Frisch spolupráci.
Pr?lom jako spisovatel
[editovat | editovat zdroj]Poznámkové bloky, kterych tehdy popsal asi 130, byly vychodiskem k vydání ?Deníku 1946–1949“. Peter Suhrkamp jej v tomto projektu povzbuzoval a knihu také vydal ve svém (1950) nově zalo?eném nakladatelství. Nachází se tu mj. i skici jeho dal?ího dramatu ?Hrabě ?derland“ (Graf ?derland, 1951). Hra byla tehdy zcela neúspě?ná, co? se nezměnilo ani později, kdy ji Frisch p?epracoval (1956 a 1961). Sám ji pova?oval za jedno ze svych nejvyznamněj?ích děl.
Díky stipendiu Rockefellerovy nadace strávil Frisch více ne? rok (od dubna 1951 do května 1952) ve Spojenych státech a v Mexiku. Z text?, na nich? v té době pracoval, vznikly posléze divadelní hra ?Don Juan aneb láska ke geometrii“ (premiéra 1953 sou?asně v Curychu a Berlíně) i román ?Stiller“, jeho snad nejvyznamněj?í dílo.
?Stiller“ vy?el roku 1954. Prvky kriminálního románu se tu spojují s autenticky p?sobícím deníkovym stylem. Zabyvá se tématy identity (Stiller dlouho p?edstírá, ?e je někdo jiny), smrti a nemo?nosti vést sou?asně umělecky a rodinny ?ivot. Frisch se roze?el se svoji man?elkou (byl od roku 1942 ?enaty s architektkou Gertrudou von Meyenburg, s ní? měl t?i děti).
V tém?e roce za?al pracovat na dal?ím románu ?Homo faber“ (vy?el 1957), ktery je v mnohém ohledu k p?edchozímu komplementární. Kniha vy?la v celkem 3 miliónech vytisk?, byla p?elo?ena do více ne? 40 jazyk? a stala se ?kolní ?etbou. Za román obdr?el Frisch roku 1958 Cenu Georga Büchnera.
Divadelní úspěchy
[editovat | editovat zdroj]?Pan Biedermann a ?há?i“ (Biedermann und die Brandstifter, 1958) je hra, která jej definitivně vyzvedla do pozice světového dramatika. Malomě??ák poskytne útulek pobud?m a navzdory jasnym indiciím nezasáhne, kdy? podpálí jeho d?m. Skici ke h?e jsou ji? v ?Deníku 1946–1949“. Frischovou inspirací zde byly dojmy z p?evzetí moci komunisty v ?eskoslovensku. Po reakci ?vycarského obecenstva, které hru p?ijalo jako varování p?ed komunismem autor pro německou premiéru hru doplnil o epilog, ktery měl byt varováním p?ed nacismem (epilog později odstranil).
Také následující ?Andorra“ byla u? rozpracována v ?Deníku“. Frisch látku během t?í let pětkrát p?epracoval, ne? měla roku 1961 premiéru.
Vztah s Ingeborg Bachmannovou
[editovat | editovat zdroj]V ?ervenci 1958 se Frisch seznámil s Ingeborg Bachmannovou. Po formálním rozvodu svého man?elství (1959) se roku 1960 odstěhoval do ?íma, kde ?il do roku 1965.
Vztah byl pro oba problematicky. Frisch, ktery se nikdy netajil se svymi nevěrami, reagoval velmi ?árlivě, kdy? si Bachmannová nárokovala stejná práva. Literárním zrcadlem vztahu, ktery se na p?elomu let 1963 a 1964 rozpadl, je román ?Mé jméno budi? Gantenbein“ (Mein Name sei Gantenbein, 1964). Konec man?elství je tu analyzován metodou ?co by bylo, kdyby“, p?i?em? vypravě? zkou?í alternativy p?íběh? ?jako ?aty“. Dospívá k závěru, ?e ?ádny z p?íběh? neodpovídá beze zbytku jeho zku?enosti. Frisch se zde vrací ke svému p?esvěd?ení z ?Deníku“, ?e to podstatné jazyk nedovede vyjád?it.
Druhé man?elství
[editovat | editovat zdroj]V létě 1962 se Frisch setkal s o 28 let mlad?í studentkou Marianne Oellersovou. ?il s ní od roku 1964 a na svatbu do?lo koncem roku 1968. Marianne ho doprovázela na ?etnych cestách: do Izraele, do Sovětského svazu, Japonska a Spojenych stát?. Po návratu z USA se usadili v Berlíně, kde trávili vět?í ?ást sedmdesátych let.
V té době také Frisch zaujal je?tě kriti?těj?í postoj ke ?vycarsku. To se projevilo v dílech jako ?Vilém Tell pro ?koly“ (Wilhelm Tell für de Schule, 1970) nebo ?Slu?ební kní?ka“ (Dienstbuchlein, 1974), a v projevu ??vycarsko jako domovina?“ (Die Schweiz als Heimat?) proneseném p?i p?ijímání ceny ?vycarské Schillerovy nadace v lednu 1974.
A?koli neměl politické ambice, sympatizoval se sociálně-demokratickymi idejemi. Byli si osobně blízcí s Helmutem Schmidtem a na sjezdu SPD roku 1977 vystoupil s projevem.
Během turné po USA v dubnu 1974 navázal intimní vztah s mladou Ameri?ankou Alicí Locke-Careyovou. Popisuje to, stejně jako své p?edchozí milostné vztahy v?etně vlastního man?elství s Marianne a její nevěry, ve snad nejvíce autobiografickém vyprávění (Montauk, 1975). Po otev?eném sporu man?el? o poměru ve?ejného a soukromého se s Marianne vzájemně odcizují a 1979 rozvádějí.
Pozdní dílo a stá?í
[editovat | editovat zdroj]Poté kdy jej potkaly vá?né zdravotní problémy, podílel se na zalo?ení vlastní nadace (Max-Frisch-Stiftung), která byla pově?ena správou jeho poz?stalosti. Její archiv se nachází na ETH v Curychu (Eidgen?ssische Technische Hochschule) a od roku 1983 je p?ístupny ve?ejnosti. Do jeho díla vstupují témata stá?í a pomíjivosti (Triptychon, 1979).
Roku 1980 obnovil sv?j d?ívěj?í vztah s Alicí Locke-Careyovou a do roku 1984 s ní ?il v New Yorku. Poté se vrátil do Curychu, kde ?il a? do smrti. V b?eznu 1989 byla u něj diagnostikována nevylé?itelná rakovina. V tém?e roce se dozvěděl (?Fichen?ffare“), ?e byl od roku 1948, stejně jako v?ichni ú?astníci mírového kongresu, sledován ?vycarskymi ú?ady. Zem?el uprost?ed p?íprav na své osmdesátiny.
V roce 2009 vy?ly v nakl. Suhrkamp v poz?stalosti objevené ?Skici ke T?etímu deníku“ (Entwürfe zu einem dritten Tagebuch, 1982), které vydávají svědectví o letech strávenych v New Yorku s Alicí Locke-Careyovou, ale také o umírání blízkého p?ítele Petera Nolla a o Reaganově administrativě v období studené války a tehdej?í eskalaci zbrojení. Opět se v nich objevují témata stárnutí a smyslu ?ivota. O vydání knihy se vedly del?í spory, nebo? text byl sice Frischem je?tě za jeho ?ivota zjevně dokon?en, ale nikdy jím autorizován k vydání. Nadace Maxe Frische nakonec rozhodla pod vedením Petera von Matta o publikaci pozitivně.
Město Curych uděluje od roku 1998 cenu Maxe Frische.
Literární dílo
[editovat | editovat zdroj]- Deník jako literární forma
- Témata
?eská vydání děl Maxe Frische
[editovat | editovat zdroj]- A mrtví opět zpívají: pokus o rekviem, p?el. Bohumil ?erník, Praha, Dilia 1967
- Andorra: hra o dvanácti obrazech, p?el. Bohumil ?erník, Praha, Dilia 1962
- Biografie: Hra, p?el. Bohumil ?erník, Praha, Dilia 1968
- ?ínská ze?: fra?ka, p?el. Bohumil ?erník, Praha, Dilia 1964
- ?lověk se objevuje v holocénu, p?el. Ivana Vízdalová, Praha, Svoboda 1995
- Deník 1946-1949 (Eseje, korespondence, paměti), p?el. Bo?ena Koseková, Praha, ERM 1995 ISBN 80-85913-07-0
- Deník 1966-1971, p?el. Magdalena ?tulcová, Zlín, Archa, 2014, ISBN 978-80-87545-27-0
- Don Juan aneb Láska ke geometrii: komedie o pěti dějstvích, p?el. Bohumil ?erník, Praha, Dilia 1964
- Homo faber, p?el. Helena Nebelová, Praha, Odeon, 1967; nové vydání: Nakladatelství Josefa ?imona, 1996 ISBN 80-85637-25-1, druhy p?eklad Homo faber, Radovan Charvát 2021 (nakl. Archa)
- Hrabě ?derland: moritata o dvanácti obrazech, p?el. Jitka Bodláková, Praha, Dilia 1966
- Mé jméno budi? Gantenbein, p?el. Bohumil ?erník, Praha, Mladá fronta 1967
- Modrovous, p?el. Bohumil ?erník, Praha Panorama, 1991
- Montauk, p?el. Bohumil ?erník, Praha Mladá fronta, 2000 ISBN 80-204-0836-3
- Odpově? z ticha, p?el. Magdalena ?tulcová, Zlín, Archa, 2012 ISBN 978-80-87545-11-9
- Pan Biedermann a ?há?i: tragikomedie, p?el. Eva Bezděková, Praha, Dilia 1969
- Stiller, p?el. Bohumil ?erník, Praha, Mladá fronta 1967
- Triptychon: t?i jevi?tní obrazy, p?el. Josef Balvín Praha, Dilia 1980
- T?etí deník. Skici, p?el. Radovan Charvát, Praha, Paseka 2012
- Veliky hněv Filipa Hotze: Fra?ka o jednom dějství, p?el. Rio Preisner, Praha, Dilia 1967
- Z berlínského diá?e, p?el. Magdalena ?tulcová, Zlín, Archa, 2015
(?azeno abecedně)
Sekundární literatura
[editovat | editovat zdroj]- Butler, Michael (1976) The Novels of Max Frisch (London)
- Butler, Michael (1985) The Plays of Max Frisch (London)
- Hage, Volker, Max Frisch, Reinbek bei Hamburg, Rowohlt Taschenbuch Verlag, 1992 ISBN 3-499-50321-2
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto ?lánku byl pou?it p?eklad textu z ?lánku Max Frisch na německé Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Max Frisch na Wikimedia Commons
- Osoba Max Frisch ve Wikicitátech
- Archiv Maxe Frische na ETH Zürich s online katalogem
- Biografie na ?Lebendigen Museum Online“
- Biografie a bibliografie v Suhrkamp-Verlag
- ub.fu-berlin.de
