张升民任中央军委纪委书记 接替年满65岁的杜金才

Molotov podepisuje německo-sovětskou smlouvu o neúto?ení. Za ním je vidět Ribbentrop (v ?erném) a Stalin (ve světlém, druhy zprava)

百度 有业内人士测算，包括文学、影视、游戏等泛产业在内的中国悬疑文化市场价值在未来数年内将累计高达千亿元。

Pakt Ribbentrop–Molotov je smlouva o neúto?ení mezi nacistickym Německem a Svazem sovětskych socialistickych republik, podepsaná v Moskvě 23. srpna 1939. Pojmenování paktu vzniklo z p?íjmení dvou vyjednava??: Hitlerova ministra zahrani?ních věcí Joachima von Ribbentropa a Vja?eslava Molotova, ktery byl lidovym komisa?em (ministrem) zahrani?í v stalinském Sovětském svazu. Ve smlouvě se obě strany zavázaly, ?e nepou?ijí vojenskou sílu proti druhé straně a nespojí se s jejími nep?áteli. Smlouva znamenala zásadní obrat ve vztazích obou zemí a byla v podstatě dodr?ována a? do 22. ?ervna 1941, kdy nacistické Německo napadlo Sovětsky svaz (operace Barbarossa). Smlouvy o neúto?ení podepsané s nacistickym Německem nebyly v Evropě ojedinělé. Uzav?ení smlouvy p?edcházely smlouvy o neúto?ení Francouzsko-německá deklarace (1938) z prosince 1938, smlouva s Dánskem z května 1939, Loty?skem a Estonskem z ?ervna 1939. Uzav?ení paktu také p?edcházelo jednostranné německé zru?ení německo-polského paktu o neúto?ení dne 28. dubna 1939 (polsko-sovětsky pakt o neúto?ení v?ak byl stále v ú?innosti a Sovětsky svaz jej jednostranně poru?il a? svym vpádem do Polska 17. zá?í 1939).

Pakt Ribbentrop–Molotov poru?il ?adu mezinárodních norem, smluv a dohod, v?etně Pa?í?ské smlouvy (Briand?v–Kellogg?v pakt) z roku 1928, sovětsko-polského paktu o neúto?ení z roku 1932, německo-polského paktu o neúto?ení z roku 1934, a odsoudil mezinárodní mír nastoleny Versailleskou smlouvou k nezdaru, p?i?em? smí?livy p?ístup Západu k totalitním re?im?m znamenal, ?e rozhodnutí byla p?ijímána bez konzultací se státy st?ední a vychodní Evropy, co? p?ipravilo p?du pro vypuknutí druhé světové války.

území p?ipojená k Sovětskému svazu v letech 1939 a 1940 (Severní Bukovina, ji?ní Besarábie a Herca) jsou nyní sou?ástí Ukrajiny. Polsku byla vrácena oblast kolem Bia?ystoku a men?í ?ást Hali?e vychodně od ?eky San kolem P?emy?lu. V?echna ostatní území, ta anektovaná Finsku (Karélie, Petsamo), Estonsku (Ingrie a Petseri) a Loty?sku (Abrene), z?stala sou?ástí Ruské federace.

U p?íle?itosti podepsání této smlouvy byly vedeny také tajné rozhovory obou zmocněnc?, jejich? vysledkem bylo vymezení sfér vlivu v Evropě. Někdy se hovo?í o tzv. ?tajném dodatku“. Bylo ujednáno, ?e v Pobaltí bude hranice vlivu Německa a SSSR toto?ná s hranicí Litvy, tzn. ?e k Sovětskému svazu p?ipadne Loty?sko, Estonsko a Litva. Dále, ?e hranice v Polsku bude tvo?ena liniemi ?ek Narev, Visla a San, p?i?em? o existenci samostatného polského státu se mělo je?tě jednat. Německá strana se vzdala vlivu v jihovychodní Evropě, zatímco ruská strana deklarovala sv?j zájem v Besarábii. Z jednání byl po?ízen p?ísně tajny protokol podepsany oběma vyjednava?i. Existence tajného dodatku byla sovětskou vládou vehementně popírána a? do roku 1989. Jedenáct dní po sovětské invazi byla mezi tymi? smluvními stranami uzav?ena Smlouva o p?átelství, spolupráci a vymezení demarka?ní linie, ve své době rovně? z vět?í ?ásti tajná.

Po válce byl von Ribbentrop odsouzen za vále?né zlo?iny a popraven. Molotov zem?el v roce 1986 ve věku 96 let. Vladimir Putin sice p?ipustil, ?e pakt byl ?nemorální“, zároveň jej ale obhajuje jako ?nutné zlo“.

Sovětsko-německé sbli?ování

Sovětsko-německá spolupráce do p?íchodu Hitlera

Evropa v roce 1923 a změny hranic po první světové válce

Mírová smlouva, uzav?ená ve Versailles vítěznymi mocnostmi první světové války, odsunula pora?ené Německo a bol?evické Rusko na okraj evropského dění. Oba státy proto v roce 1922 uzav?ely v Rapallu smlouvu o obnovení diplomatickych styk?, z?ekly se vzájemné náhrady vále?nych ?kod a zahájily hospodá?skou a vojenskou spolupráci. Rusové získali moderní technologie, lokomotivy, stroje i tě?ké zbraně a Němci mohli v Rusku cvi?it letectvo, tankové a dělost?elecké jednotky, co? bylo ze strany Německa (SSSR ani jeho p?edch?dce ú?astníkem Versailleské smlouvy nebyl) poru?ením Versailleské smlouvy. Na smlouvu z Rapallu navázala Berlínská smlouva, která trvala je?tě t?i roky po nástupu Adolfa Hitlera k moci, a? do roku 1936, kdy nebyla Berlínská smlouva dále prodlou?ena.

P?vodně rozvinutá spolupráce postupně zna?ně poklesla, p?edev?ím z d?vodu stále se zvy?ujícího se izolacionismu stalinského re?imu a sou?asného zeslábnutí vojenské kontroly dodr?ování Versailleské smlouvy sní?ilo německou závislost na importu z SSSR, tak?e v roce 1934 sovětsky import klesl na 223 milion? ?í?skych marek, v roce 1927 ?inil 433 milión? ?í?skych marek.

Německá zahrani?ní politika za?ala ohro?ovat nejen západní velmoci, ale také Sovětsky svaz. Sovětsky ministr zahrani?í Maxim Maximovi? Litvinov byl hlavním architektem smlouvy o vzájemné vojenské pomoci mezi Francií a Sovětskym svazem z roku 1935, která byla reakcí na vzr?stající agresivitu nacistického Německa. O několik dní později byla uzav?ena ?eskoslovensko-sovětská smlouva o vojenské pomoci, ta v?ak byla vázána na podmínku, ?e v p?ípadě napadení Německem zasáhne vojensky i Francie. Nastalo krátké období sbli?ování mezi Velkou Británií, Francií a Sovětskym svazem, které ov?em zásadně naru?ilo podepsání Mnichovské dohody. Sovětsky svaz nebyl k jednání p?izván (nebyl vítěznou mocností oprávněnou podle ?lánku 86 Versailleské smlouvy v budoucnosti stanovit p?ípadná opat?ení k ochraně men?in na ?eskoslovenském území, sovětsky ministr zahrani?í Litvinov v letech 1937 a 1938 opakovaně prohlásil, ?e Sovětsky svaz v p?ípadě války i p?es podepsanou spojeneckou smlouvu neposkytne ?eskoslovensku pomoc, nebo? jeho armáda není na takovou operaci p?ipravena, rovně? Hitlerova zu?ivá antisovětská rétorika byla dal?ím z d?vod?, pro? se Británie a Francie rozhodly, ?e sovětská ú?ast na Mnichovské konferenci bude nebezpe?ná a zbyte?ná). Stalin se za?al obávat, ?e západní země p?ipravují dohodu proti němu.

V ?íjnu 1938 prost?ednictvím svych diplomat? Stalin potvrdil tehdej?í závazek sovětské vojenské pomoci ?eskoslovensku za p?edpokladu francouzského zásahu. Problematická byla mo?ná ú?innost zásahu Rudé armády, která nemohla byt p?esunuta p?es Polsko, se kterym byla jednání o mo?nostech pr?jezdu neúspě?ná. Pro p?echod p?es Rumunsko nebyla do zá?í 1938 podepsána konkrétní dohoda o vystavbě speciální ?eleznice pro armádní tranzit.

Polsko-německá jednání

Jazyková mapa Druhé polské republiky v roce 1937

Polsko mělo s Německem uzav?enou smlouvu o neúto?ení z ledna 1934. 24. ?íjna 1938 se se?el ministr zahrani?ních věcí Joachim von Ribbentrop s polskym velvyslancem v Německu Józefem Lipskim. Navrhoval úplné vy?e?ení v?ech spornych otázek mezi oběma zeměmi, obnovení vzájemné smlouvy vyměnou za p?ipojení svobodného města Svobodného města Gdaňsk k Německu a za povolení vystavby exteritoriální dálnice a ?eleznice mezi Vychodním Pruskem a Německem p?es polsky koridor. Následovala celá ?ada německo-polskych rozhovor?, které se konaly a? do b?ezna 1939. Lipski pak do Var?avy mimo jiné hlásil: ?…Mo?nou oblastí vzájemné spolupráce mezi oběma zeměmi je podle názoru německého ministra zahrani?ních věcí spole?ná akce v zále?itostech koloniálních a otázka emigrace ?id? z Polska a rovně? spole?ná politika ve vztahu k Rusku, zalo?ená na zásadách Paktu proti Kominterně…“.

5. ledna 1939 p?ijal Hitler v Berchtesgadenu polského ministra zahrani?í Józefa Becka. Hitler hovo?il o spole?nych zájmech Německa a Polska ve vztahu k Rusku a dodal, ?e ka?dá polská divize ?inná proti Rusku znamená u?et?ení odpovídající divize německé a zmíní d?le?itost existence silného Polska. Beck vyjád?il jen p?ipravenost Polska vyvázat Gdaňsk zpod protektorátu Spole?nosti národ? a pod?ídit jej polsko-německé svrchovanosti. Beck?v postoj byl takovy, ?e a? je Polsko protibol?evicky naladěné, nebude se podílet na akcích proti SSSR. Zpravodajská slu?ba SSSR měla o vyjednáváních a polsko-německych vztazích podrobné zprávy od svého agenta p?ímo na německém vyslanectví ve Var?avě.^[zdroj?]

Polsko německé územní po?adavky kategoricky odmítlo a v d?sledku toho byla 28. dubna 1939 německo-polská smlouva o neúto?ení Hitlerem jednostranně vypovězena a Německo obnovilo své nároky v plné ?í?i. Oficiálním d?vodem vypovězení bylo uzav?ení dohody mezi Polskem a Velkou Británií.

Sovětská jednání se Západem

Ke změně postoj? evropskych mocností do?lo 15. b?ezna 1939 po obsazení ?ech a Moravy německymi vojsky. Ty? den vyzval Litvinov vyznamné evropské státy k zahájení konference, která by se zabyvala německou agresivní politikou v Evropě. 16. b?ezna vyzval Velkou Británii a Francii k jednání o smlouvě o vzájemné pomoci, ke které by se mohlo p?ipojit i Polsko. Britsky premiér Neville Chamberlain v?ak jednání odmítl s tím, ?e je p?ed?asné, a za?al prosazovat my?lenku spole?ného prohlá?ení Velké Británie, Francie, SSSR a Polska v??i ohro?ení. Polsko toto prohlá?ení odmítlo podepsat. Jednání mezi SSSR a Velkou Británií probíhala od poloviny b?ezna do konce dubna 1939. Diskuze byla zamě?ena na p?ípadné záruky pro země st?ední a vychodní Evropy pro p?ípad německé agrese. SSSR navrhoval, aby politicky obrat v pobaltskych státech směrem k Německu p?edstavoval 'nep?ímou agresi' v??i Sovětskému svazu. Británie se proti tomu postavila. Obávala se, ?e tato formulace by mohla ospravedlnit sovětskou intervenci ve Finsku a pobaltskych státech nebo p?imět tyto země k hledání u??ích vztah? s Německem. Diskuze o definici 'nep?ímé agrese' se stala jedním z bod?, na kterém se politická jednání zastavila.

?16. dubna Sověti p?edlo?ili oficiální návrh na vytvo?ení jednotné fronty pro spole?nou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… Nem??e byt ?ádnych pochyb…, ?e Británie a Francie měly p?ijmout ruskou nabídku.“ (Churchill, Winston. Druhá světová válka. Praha: Lidové noviny, 1992. str. 326)

V srpnu 1939 probíhalo v Moskvě plánované jednání t?í stran (britsko-francouzsko-sovětské) o vojenskych zále?itostech, jeho? cílem bylo definovat, jaká by měla byt reakce těchto t?í mocností na o?ekávanou německou agresi. Zatímco Britové a Francouzi chtěli vést celé jednání spí?e v obecné rovině a nechtěli ?e?it konkrétní problematiku nasazení vojsk, Sověti byli díky svym zpravodajskym slu?bám velmi dob?e informováni o tom, jaké jsou vyjednávací pozice a mantinely britské a francouzské delegace a měli naprosto jasnou p?edstavu, ?eho chtějí dosáhnout. A to bylo, aby ?ádné dohody nebyly uzav?eny.

Po?átkem srpna vydal Stalin pro hlavního vyjednáva?e, mar?ála Voro?ilova, detailní směrnici, jak má vést rozhovory. Nejprve měl sovětsky mar?ál prohlásit, ?e je zmocněn podepsat vojenské smlouvy a zeptat se svych protěj?k?, zda i oni mají stejné pravomoci. Zde se jednalo o past Sovět?, proto?e v p?edchozích jednání z 8. a 9. ?ervence po?adoval Molotov, aby se vojenské smlouvy podepsaly a? spole?ně se spojeneckou úmluvou. Jakmile, by se Voro?ilov dověděl, ?e tyto pravomoci nemají, měl "vyjád?it p?ekvapení, rozhodit rukama a uctivě se zeptat, za jakym ú?elem je tedy vláda poslala do SSSR". V podobném duchu Stalinova směrnice pokra?ovala dál, Voro?ilov měl svádět rozhovory na konkrétní věci u kterych se p?edpokládalo, ?e je západní mocnosti bu? je?tě nemají vy?e?ené a nebo je nebudou schopny garantovat, nap?. mo?nost pr?chodu sovětské armády skrz Polsko a Rumunsko. Hlavně v p?ípadě Polska bylo toto prakticky nesplnitelné, a to p?esto, ?e brit?tí a francouz?tí p?edstavitelé tla?ili na Poláky, aby s touto mo?ností souhlasili. Ti nakonec odmítli povolit vstup sovětskych vojsk na polské území, kdy polsky ministr zahrani?í Józef Beck mimo jiné poukázal, ?e jakmile Rudá armáda vstoupí na jejich území, nemusela by ho u? nikdy opustit. Voro?ilov potom směrnici p?esně naplňoval a nasmě?oval tak celá jednání ke krachu.

Dne 21. srpna Sověti trojstranné vojenské rozhovory pozastavili. Tenty? den obdr?el Stalin uji?tění, ?e Německo by souhlasilo s tajnou ?ástí navrhovaného paktu o neúto?ení, ktery definoval oblasti zájmu obou stran. Stalin obratem odpověděl, ?e souhlasí a ?e p?ijme německého ministra zahrani?í Joachima von Ribbentropa 23. srpna.

Německo-sovětská jednání

Od dubna do ?ervence 1939 sovět?tí a něme?tí ú?edníci podávali ?adu hlá?ení, tykající se potenciálu zahájení politickych jednání, ov?em ?ádná skute?ná jednání se prozatím nevedla. Německo tajně nazna?ovalo, ?e by sovětskym diplomat?m mohlo nabídnout lep?í podmínky pro politickou dohodu ne? Británie a Francie. V květnu Stalin nahradil komisa?e Maxima Litvinova, ktery byl pova?ován za p?íli? prozápadního a ktery byl navíc ?id, Vja?eslavem Molotovem. Na konci ?ervence a na za?átku srpna 1939 se dohodli sovět?tí a něme?tí p?edstavitelé na vět?ině podrobností plánované hospodá?ské smlouvy a za?ali ?e?it potenciální politickou dohodu, kterou Stalin nechtěl uzav?ít d?íve, ne? bude dohodnuta hospodá?ská ?ást. První verzi politické dohody, tedy dělení Polska mezi obě mocnosti, p?edalo Německo Sovětskému svazu 3. srpna. Sovětsky svaz se v?ak k této dohodě zachoval chladně. Druhou, roz?í?enou verzi, pak Německo p?edalo 17. srpna ve?er. Stalin si v?ak vymínil, ?e nejprve musí byt podepsána ekonomická ?ást dohody. 19. srpna byla proto německo-sovětská obchodní dohoda podepsána. Stalin dále ur?il, ?e německého komisa?e, pokud Německo p?ijme ekonomickou ?ást dohody, p?ijme 26. srpna kv?li podpisu politické ?ásti dohody.

Ve stejné době německy velvyslanec v Moskvě von Schulenburg dojednává se sovětskym lidovym komisa?em pro zahrani?ní věci Maximem Litvinovem, ?e se tisk a rozhlas obou zemí na p?í?tě zdr?í kritiky Hitlera a Stalina.

Mapa rozdělení Polska dle Paktu

Mapa rozdělení Polska po korekci z 28. zá?í 1939

Uzav?ení smlouvy

Stalin a Ribbentrop v Kremlu

Brzy po poledni 23. srpna p?iletěl do Moskvy německy ministr zahrani?í Ribbentrop. Po krátkém odpo?inku do?lo k závěre?nému jednání mezi oběma stranami a ve dvě ráno, tedy u? 24. srpna, byl Pakt Ribbentrop–Molotov podepsán.

Zále?itost smlouvy o neúto?ení byla v podstatě formalitou, Stalina spí?e zajímala otázka vymezení sfér vlivu v Evropě. P?ál si obnovit rozsah území Ruska v hranicích p?vodního carského impéria, tedy p?edev?ím tam, kde o něj Rusko p?i?lo ve 20. letech v d?sledku Brestlitevského míru a sovětsko-polské války. Bylo dojednáno, ?e v Pobaltí bude hranice vlivu Německa a SSSR toto?ná se severní hranicí Litvy, tzn. ?e k Sovětskému svazu p?ipadne Loty?sko, Estonsko a Finsko. Dále, ?e hranice v Polsku bude tvo?ena liniemi ?ek Narew, Visla a San, p?i?em? o existenci samostatného polského státu se mělo je?tě jednat. Německá strana se vzdala vlivu v jihovychodní Evropě, zatímco sovětská strana deklarovala sv?j zájem v Besarábii. Z jednání byl po?ízen p?ísně tajny protokol podepsany oběma vyjednava?i.

Na zasedání Nejvy??ího sovětu, které se konalo v Moskvě 31. srpna 1939, Molotov zahájil sérii proněmeckych projev?:

V?ichni víme, ?e vztahy mezi Sovětskym svazem a Německem byly napjaté od té doby, co nacisté p?i?li k moci. Nemusíme se zdr?ovat p?i těchto neshodách, ty jsou vám, soudruzi poslanci, i tak dostate?ně známé. Ale jak ?ekl 10. b?ezna soudruh Stalin, ?jsme pro obchodní styky se v?emi státy“, a zdá se, ?e v Německu správně pochopili prohlá?ení soudruha Stalina a vyvodili správné závěry. Na 23. srpen je t?eba se dívat jako na datum velké historické d?le?itosti. Je bodem obratu v dějinách Evropy, a nejen Evropy. Je?tě nedávno dělali něme?tí nacisté zahrani?ní politiku, která byla v??i Sovětskému svazu zásadně nep?átelská. Ano, a? donedávna Sovětsky svaz a Německo byli nep?áteli v oblasti zahrani?ní politiky. Situace se nyní změnila a my jsme p?estali byt nep?áteli [...]

Zvlá?tě někte?í francouz?tí a brit?tí socialisti?tí v?dcové ost?e odsoudili tuto dohodu. Tito lidé jsou rozhodnuti, ?e Sovětsky svaz musí bojovat proti Německu na straně Británie a Francie. ?lověk by si skute?ně mohl myslet, zda se tito vále?ní ?tvá?i nepomátli.(Smích.)

Podle sovětsko-německé dohody Sovětsky svaz není povinny bojovat ani na britské, ani na německé straně. Sovětsky svaz sleduje svou vlastní politiku, kterou ur?ují zájmy lidu Sovětského svazu a nikoho jiného. (Bou?livé ovace.)

Jestli?e mají tito pánové takovou neodolatelnou touhu jít do války, a? tedy jdou do války sami, bez Sovětského svazu. (Smích a potlesk.)

Uvidíme, jací z nich budou bojovníci. (Bou?livy smích a potlesk.)

V zá?í 1939 dostala Kominterna nové instrukce a bleskurychle skon?ila s dosavadní protifa?istickou a protinacistickou rétorikou a za?ala popisovat válku v Evropě jako zále?itost imperialistickych tendencí kapitalistickych zemí. Stejně byli instruováni komunisté v západních zemích: od podpory zaji?tění kolektivní bezpe?nosti v Evropě za?ali najednou obviňovat Británii a Francii z p?ípravy války. J. V. Stalin ve svém rozhovoru v sovětském tisku v listopadu 1939 prohlásil, ?e nikoliv Německo napadlo Francii a Anglii, ale ?e naopak Francie a Anglie napadly Německo, ?ím? na sebe p?evzaly zodpovědnost za rozpoutání války.

25. srpna 1939 dojde k podpisu Dohody o vzájemné pomoci mezi Velkou Británií a Polskem, kde se uvádí:

"…druhá smluvní strana poskytne neodkladně smluvní straně nacházející se ve vále?ném stavu v?emo?nou pomoc a podporu, které jsou v její moci."

Následky smlouvy

1. zá?í 1939 Německo zaúto?ilo na Polsko. Sovětsky svaz zahájil invazi o 17 dní později, den po dohodě o klidu zbraní s Japonskem. Jedenáct dní po sovětské invazi byl tajnym dodatkem pakt upraven na Německo-sovětskou smlouvu o p?átelství a spolupráci. Německu p?ipadla vět?í ?ást Polska, ne? bylo dohodnuto, a naopak Litva (s vyjimkou levého b?ehu ?eky Scheschupe (?e?up?) p?e?la do sovětské zóny. Ve Lvově a Brestu se konaly spole?né vojenské p?ehlídky.

Mapa Evropy p?ed útokem na Sovětsky svaz v roce 1941

Po kapitulaci polské armády byl na?ízením Hitlera z?ízen v centrální ?ásti Polska tzv. Generální gouvernement, zbylé ?ásti (Pomo?í, Velkopolsko, Slezsko, Kujavsko, západní Mazovsko a ?ásti vojvodství Lod?ského, Krakovského a Kieleckého) byly p?i?leněny p?ímo k T?etí ?í?i. Vychodní ?ásti Polska byly formálně p?i?leněny k Ukrajině a Bělorusku, Vilnius a jeho okolí získala zpět Litva, prakticky se v?echna tato území stala sou?ástí SSSR.

SSSR poté za?al naplňovat dal?í body tajného dodatku smlouvy. Vysledkem sovětského útoku proti Finsku, kde plány na obsazení celého území zhatil ne?ekaně silny odpor Fin?, se stal tzv. Moskevsky mír z b?ezna 1940, v něm? bylo Finsko nuceno vzdát se Karelské ?íje a ?ásti vychodní Karélie. Finsko si ale udr?elo nezávislost, i kdy? omezenou. Pobaltské země, Estonsko, Loty?sko a Litva nedostaly jinou mo?nost, ne? podepsat tzv. Smlouvu o obraně a vzájemné pomoci, která povolila Sovětskému svazu umístění vojenskych základen na jejich území. V roce 1940 SSSR postupně anektoval pobaltské státy (za pomoci komunistickych stran těchto zemí) a Rumunsko bylo nuceno odstoupit Besarábii, na jejím? území vznikla Moldavská SSR.

V prosinci 1939 SSSR uzav?el ?eskoslovenské velvyslanectví v Moskvě a potvrdil sv?j odmítavy postoj k obnově ?eskoslovenska.

Gestapo a NKVD si za?aly vyměňovat své politické vězně. V německych věznicích ocitla i ?ada německych komunist?, kte?í do SSSR uprchli p?ed nacisty.

Po uzav?ení sovětsko-německého paktu o neúto?ení se za?aly normalizovat i vztahy s Japonskem, se kterym v roce 1941 uzav?elo SSSR Pakt o neúto?ení.

Německo mělo otev?ené dve?e k invazi do západní a severní Evropy. Hospodá?ské dohody mu zajistily p?ísun strategickych surovin a Sovětskému svazu zajistily dodávky stroj? a za?ízení. Do?lo také ke spolupráci na vojenské úrovni, Německu byla zap?j?ena tajná ponorková základna západně od Murmansku.

Sféry vlivu podle paktu 1939, vpravo skute?né hranice v roce 1940

Hospodá?ská spolupráce

V reakci na sovětsky útok proti Finsku a spolupráci s Německem zmrazila Velká Británie své obchodní vztahy se Sovětskym svazem, USA reagovaly embargem na dodávky vojenského materiálu. Pouze Německo, které bylo do roku 1932 nejd?le?itěj?ím obchodním partnerem SSSR, bylo ochotné dodávat stroje, pr?myslová za?ízení a vojenskou techniku do Sovětskému svazu.

Hospodá?ské vztahy obou stát? se zásadně změnily na základě smlouvy o úvěru ze dne 19. srpna 1939 a dvou hospodá?skych smluv z 11. února 1940 a 10. ledna 1941. Zatímco v roce 1939 se německo-sovětská obchodní spolupráce dosáhla za období mezi světovymi válkami svého minima ve vy?i 61 milion? ?í?skych marek, v roce 1940 u? ?inil celkovy obrat 600 milion? ?í?skych marek a vrcholu dosáhla v první polovině roku 1941, kdy ?inila cca 425 milion? ?í?skych marek.

Německo dodávalo p?evá?ně pr?myslové za?ízení a stroje, v?etně asi 6500 obráběcích stroj? pro sovětsky vále?ny pr?mysl. Navíc ale Sovětsky svaz obdr?el ukázky nejnověj?ích zbraní, v?etně 23 vojenskych letadel, lodních děl i celého nedokon?eného k?i?níku Lützow. Sovětsky svaz se stal hlavním dodavatelem surovin Německé ?í?e, od?íznuté z d?vodu britské blokády od světového trhu. Sovětsky vyvoz zahrnoval kuku?ici, bavlnu, manganovou rudu, chrom, fosfát, azbest a d?evo, dále rovně? 1,7 milionu tun obilí a 1 milionu tun paliva. Sovětsky svaz také umo?nil Německé ?í?i pou?ívat transsibi?skou magistrálu pro obchod se St?edním a Dálnym vychodem.

Na ja?e roku 1940 se spolupráce z německé strany zadrhla. Po sovětskych protestech se ujal iniciativy Hermann G?ring a zalo?il Mezirezortní komisi pro obchod s Ruskem a obchod se postupně znovu rozběhl, i kdy? s problémy.

Po německém útoku na Francii dne 10. května 1940 se dodávky sovětskych surovin rapidně zvy?ily. Sovětsky svaz prodával Německu palivo a kuku?ici za dumpingové ceny i p?esto, ?e německé dodávky vázly. To zp?sobilo problémy na sovětsko-německé hranici, nebo? Reichsbahn měly velké potí?e toto obrovské mno?ství p?elo?it a odvézt.

Hitler za?al p?ipravovat útok proti SSSR, sou?asně ov?em uzav?elo ministerstvo hospodá?ství 10. ledna 1941 se Sovětskym svazem dal?í ekonomickou dohodu. Sovětsky svaz nyní preferoval dodávky obráběcích stroj? a hliníku. Vzhledem k tomu, ?e Stalin byl stále ochoten spolupracovat, se Ribbentrop a G?ring marně sna?ili p?esvěd?it Hitlera, aby útok na Sovětsky svaz zru?il nebo alespoň odlo?il. V květnu 1941 dodal Sovětsky svaz 5 000 tun indického kau?uku, co? zásadním zp?sobem vy?e?ilo kriticky nedostatek pneumatik, pot?ebny pro operaci Barbarossa. Je?tě v době, kdy se vojáci Wehrmachtu chystali na vychodě k útoku na Sovětsky svaz, p?ejí?děly hranici vlaky s nákladem obilí směrem na západ.

Objev tajného dodatku

Německy originál tajnych protokol? byl pravděpodobně zni?en p?i bombardování Německa. Koncem roku 1943 v?ak Ribbentrop na?ídil, aby ty nejtajněj?í záznamy německého Zahrani?ního ú?adu od roku 1933 v rozsahu asi 9 800 stran byly p?efoceny na mikrofilm. Kdy? byly na konci války r?zné útvary ministerstva zahrani?í evakuovány z Berlína, byly tyto kopie mikrofilm? svě?eny státnímu ú?edníkovi Karlu von Loeschovi, ktery pracoval pro hlavního tlumo?níka Paula Otto Schmidta. Von Loesch dostal rozkaz tajné dokumenty zni?it, ale rozhodl se kovovou nádobu s mikrofilmy zakopat jako svou osobní pojistku pro budoucnost. V květnu 1945 oslovil von Loesch britského poru?íka Roberta C. Thomsona s ?ádostí o p?edání osobního dopisu Duncanovi Sandysovi, Churchillovu zeti. V dopise von Loesch uvedl, ?e ví o místě ulo?ení dokument?, ale na oplátku o?ekává privilegované zacházení. Plukovník Thomson a jeho americky protěj?ek Ralph Collins souhlasili s p?evezením von Loesche do Marburgu v americké okupa?ní zóně, pokud ten p?edá mikrofilmy. Mezi dokumenty na mikrofilmech byly následně objeveny v srpnu 1945 zaměstnancem ministerstva zahrani?í Wendellem B. Blanckem, vedoucím speciálního útvaru "Vyu?ití německych archiv?" (EGA) také obě ?ásti protokolu.

Smlouva byla zve?ejněna ve Spojenych státech 22. května 1946. Následně se stala sou?ástí oficiálního ministerského sborníku Nacisticko-sovětské vztahy 1939-1941, vydané v USA v lednu 1948. Rozhodnutí publikovat klí?ové dokumenty o německo-sovětskych vztazích, v?etně smlouvy a protokolu, padlo ji? na ja?e 1947. V listopadu 1947 prezident Truman publikaci osobně schválil, ale vzhledem ke konferenci ministr? zahrani?ních věcí v Londyně, která byla naplánována na prosinec, bylo vydání pozdr?eno. Ale jednání na této konferenci se z amerického hlediska nejevila konstruktivně a tak byl sborník odeslán do tisku. Publikace protokol? se dostala do titulk? novin po celém světě.

Kniha Falsifikáto?i dějin a popírání existence tajnych dodatk?

I p?es zve?ejnění kopie v západních médiích bylo oficiální politikou Sovětského svazu popírání existence tajného protokolu. Existence tajného protokolu byla oficiálně p?iznána a? roku 1989. Vja?eslav Molotov, jeden ze signatá??, a? do své smrti kategoricky odmítal jeho existenci. Francouzská komunistická strana neuznávala existenci tajného protokolu a? do roku 1968, kdy do?lo k destalinizaci strany.

V reakci na publikaci tajnych protokol? a jinych tajnych německo-sovětskych smluv a dokument? vydalo sovětské ministerstvo zahrani?í knihu Falzifikáto?i dějin, kde se tvrdí, ?e během podpisování Paktu Stalin odmítl Hitler?v po?adavek podílet se na rozdělení světa na sféry vlivu, a naopak zmínky o jednáních o vstupu SSSR do Osy zcela opomíjí.

Kniha také tvrdila, ?e Mnichovská dohoda byla ?tajnou dohodou“ mezi Německem a Západem a ?velmi d?le?itou fází v jejich politice zamě?ené na boj proti Sovětskému svazu.“

Tato verze p?etrvávala v historickych studiích, oficiálních vyjád?eních, memoárech a u?ebnicích vydávanych v Sovětském svazu a celém vychodním bloku prakticky a? do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Po desetiletí byla oficiální politikou Sovětského svazu popírat existenci tajného protokolu sovětsko-německého paktu.

Michail Gorba?ov, Alexandr Nikolajevi? Jakovlev vytvo?ili komisi zkoumající existenci takového protokolu. V prosinci 1989 komise dospěla k závěru, ?e protokol existoval a svá zji?tění p?ednesli na Kongresu lidovych zástupc? Sovětského svazu. Kongres schválil prohlá?ení potvrzující existenci tajnych protokol?, jejich odsouzení a vypovězení. Oba nástupnické státy smluvních stran (Spolková republika Německo a Sovětsky svaz) následně prohlásily tajné protokoly neplatné od okam?iku, kdy byly podepsány. Spolková republika Německo 1. zá?í 1989 a Sovětsky svaz 24. prosince 1989, po p?ezkoumání mikrofilmu německych originál?.

Sovětská kopie p?vodního dokumentu byla odtajněna v roce 1992 a publikována ve vědeckém ?asopise po?átkem roku 1993.

Reference

V tomto ?lánku byl pou?it p?eklad textu z ?lánku Molotov–Ribbentrop Pact na anglické Wikipedii.

Literatura

• Brod, Toman: Pakty Stalina s Hitlerem. Na?e vojsko; ?eská expedice, Praha 1990. ISBN 80-206-0209-7 (Na?e vojsko), ISBN 80-85281-06-6 (?eská expedice).
• EBERLE, Henrik – UHL, Mathias (eds.): Akta Hitler – tajná slo?ka NKVD pro Josifa V. Stalina. Ikar, Praha 2006.
• Norman Davies: Evropa – dějiny jednoho kontinentu. Prostor, Praha 2000.
• NáLEVKA, Vladimír. Druhá světová válka. Praha: TRITON, 2014. 256 s. ISBN 978-80-7387-669-2. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Pakt Ribbentrop–Molotov na Wikimedia Commons
• Dílo Tajny dodate?ny protokol ke smlouvě o neúto?ení mezi Německou ?í?í a SSSR ve Wikizdrojích
• Václav Veber: Pakt. Sovětsko-nacistická jednání v prvních tydnech druhé světové války
• ?esky p?eklad Paktu Ribbentrop–Molotov v?etně tajného dodatku
• Pakt Molotov–Ribbentrop: Sláva a pád reálpolitiky

Autoritní data	NKC: unn2007415075, unn20221155388 BIBSYS: 1542227316945 GND: 4011957-9 IEU: M\O\Molotov6RibbentropPact LCCN: n82060360 NDL: 00577064 NLI: 987007315760305171 PLWABN: 9810664784005606 SELIBR: 399527 VIAF: 217158755, 650154381137630292783, 186747066, 1154500062139091309, 176344302, 297080062

Portály: Druhá světová válka | Právo | Německo | Rusko