2017赛季英雄联盟s6ADC通用天赋符文加点大全

Severoatlantická aliance North Atlantic Treaty Organization Organisation du traité de l'Atlantique nord
Logo NATO
?lenské země NATO
Zkratka	NATO/OTAN
Motto	?Animus in consulendo liber“
Zakladatel	Paul-Henri Spaak, Lester B. Pearson, Gustav Rasmussen, Robert Schuman, Bjarni Benediktsson, Carlo Sforza, Joseph Bech, Dirk Stikker, Halvard M. Lange, José Caeiro da Mata, Ernest Bevin a Dean Acheson
Vznik	4. dubna 1949
Typ	vojensky pakt
Sídlo	Brusel, Belgie
Sou?adnice	50°52′47″ s. ?., 4°25′33″ v. d.
ú?ední jazyk	angli?tina, francouz?tina
?lenové	32 zemí
Generální tajemník	Mark Rutte
Hlavní orgán	Severoatlantická rada
Oficiální web	www.nato.int
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové polo?ky.

百度 此外，还分别给予中石油大连石化公司等其他12名相关人员做出撤职、记大过、行政警告、开除等处理。

Severoatlantická aliance (zkráceně jen Aliance), té? Severoatlanticky pakt ?i Organizace Severoatlantické smlouvy (anglicky North Atlantic Treaty Organization – zkráceně NATO (akronym vyu?ívany i v ?e?tině), francouzsky Organisation du traité de l'Atlantique nord – zkráceně OTAN) je euroatlanticky vojensky pakt 32 ?lenskych zemí, 30 evropskych a 2 severoamerickych, se sídlem v belgickém Bruselu. Byl zalo?en 4. dubna 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy dvanácti státy západního bloku. Reakcí na z?ízení Západoevropské unie a Pa?í?skou dohodu umo?ňující v roce 1954 vstup Západního Německa do NATO bylo v roce 1955 zalo?ení vojenského paktu vychodního bloku – Var?avské smlouvy (ta byla v roce 1991 po rozpadu sovětského impéria a sjednocení Německa rozpu?těna).

Na svém po?átku byla Severoatlantická aliance jen o trochu více ne? politické sdru?ení. Korejská válka ale podnítila ?lenské státy k vytvo?ení vojenské struktury pod dohledem dvou americkych velitel?. Slovy prvního generálního tajemníka Hastingse Ismaye bylo úkolem NATO ?udr?et Ameriku v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo p?i zemi.“ V roce 1966 ode?la Francie z vojenskych struktur NATO kv?li snaze o udr?ení si vojenské nezávislosti na Spojenych státech. Kv?li tomu se sídlo p?esunulo z Pa?í?e do Bruselu.

Po pádu Berlínské zdi v roce 1989 se Aliance anga?ovala ve válce v Jugoslávii. První vojenské operace NATO v historii proběhly mezi lety 1992 a 1995 p?i válce v Bosně a Hercegovině a později v roce 1999 v Jugoslávii. Aliance se sna?ila zlep?it vztahy s vychodními státy, co? vyústilo v její roz?í?ení několika státy byvalé Var?avské smlouvy v letech 1999 a 2004. ?lánek 5, ktery tvo?í základ Severoatlantické smlouvy, byl poprvé pou?it po teroristickych útocích 11. zá?í 2001, co? znamená, ?e útok byl pova?ován za útok proti v?em 19 ?lenskym stát?m. V letech 2003-2021 vedla Aliance ?innost Mezinárodních bezpe?nostních podp?rnych sil v Afghánistánu. Do konce roku 2011 zaji??ovala vycvik nové armády v Iráku, ú?astní se protipirátskych operací a v roce 2011 vyhlásila bezletovou zónu nad Libyí v souladu s rezolucí Rady bezpe?nosti OSN ?. 1973. P?vodní cíl akce, na ní? interven?ní síly dostaly mandát, byl v?ak roz?í?en (u? mimo mandát OSN), co? vedlo ke svr?ení dosavadního vládnoucího re?imu a uvrhlo zemi do krvavého chaosu trvajícího dodnes.

Dne 16. prosince 2002 byla mezi NATO a Evropskou unií podepsána dohoda o spolupráci Berlín plus, která mimo jiné umo?ňuje Evropské unii vyu?ívat prost?edky i kapacity NATO. Severoatlantická aliance má 32 ?lenskych stát?, nejnověj?ím je od b?ezna 2024 ?védsko. Celkové armádní vydaje v?ech ?len? NATO tvo?ily p?ed vstupem ?védska do Aliance p?es 55 % celosvětovych armádních vydaj?. Samotné Spojené státy zodpovídají za 37 % celosvětovych vydaj? na armádu a Spojené království, Francie, Německo a Itálie za dal?ích 10 %. Podle údaj? Stockholmského mezinárodního ústavu pro vyzkum míru (SIPRI) Spojené státy vydaly v roce 2023 celkem 916 miliard dolar? na armádu a zbrojení. Vojenské vydaje po Spojenych státech druhé ?íny ?inily 296 miliard dolar?. T?etí skon?ilo Rusko se 109 miliardami dolar?. Velká Británie vydala 75 miliard dolar?, Německo 66,8 miliardy a Francie 61,3 miliardy dolar?.

Státy Severoatlantické aliance měly k dubnu roku 2023 dohromady témě? 977 milion? obyvatel, co? mírně p?esahuje 12 % obyvatel planety Země.

Vlajka NATO/OTAN

?lenství v organizacích:

     státy v NATO a EU

     státy pouze v EU

     státy pouze v NATO

Název

Oficiálními jazyky organizace jsou angli?tina a francouz?tina, oficiální název organizace v těchto jazycích zní anglicky North Atlantic Treaty Organization (zkráceně NATO) a francouzsky Organisation du traité de l'Atlantique nord (zkráceně OTAN). Obě zkratky jsou bě?ně pou?ívány i v dal?ích jazycích, v?etně ?e?tiny, ve které se pou?ívá akronym NATO. V ?e?tině se té? hovorově pou?ívá zápis Nato.

V ?e?tině se pro NATO pou?ívají nebo pou?ívaly názvy a ozna?ení Severoatlantická aliance (zkráceně Aliance), Atlantická aliance, Severoatlanticky pakt, Atlanticky pakt, Atlantické spole?enství, Severoatlantické obranné souru?enství, Organizace Severoatlantického paktu ?i Organizace Severoatlantické smlouvy.

Sousloví Severoatlanticky pakt, Atlanticky pakt, Severoatlantická aliance a Atlantická aliance se pou?ívají jako ozna?ení jak pro tuto organizaci, tak i pro její zakládající smlouvu (tzn. pro Severoatlantickou smlouvu).

Dějiny

Po?átky

Související informace naleznete také v ?lánku Severoatlantická smlouva.

Severoatlantická smlouva byla podepsána 4. dubna 1949 ve Washingtonu, D.C. a Spojené státy ji ratifikovaly v srpnu (foto: Abbie Rowe)

Za p?edch?dce NATO je pova?ován Bruselsky pakt, ktery 17. b?ezna 1948 podepsaly Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Francie a Spojené království. Moc Sovětského svazu v roce 1948 vzr?stala, v únoru do?lo ke komunistickému p?evratu v ?eskoslovensku, od ?ervna se SSSR sna?il o ovládnutí západního Berlína. K obraně p?ed Sovětskym svazem byla zapot?ebí i ú?ast Spojenych stát?, a proto se za?alo mluvit o nové vojenské alianci, která by měla ten samy cíl: Obrana p?ed Sovětskym svazem a zabránění jeho dal?í mocenské expanze. Cílem ale byla také p?ítomnost USA v Evropě jako prevence opětovného vzr?stu nacionálního militarismu a podpora evropské integrace. Soubě?ně s vojenskou asistencí byl zaveden Marshall?v plán, kterym USA pomáhaly s ekonomickou stabilizací Evropy. Aliance vznikla podepsáním Severoatlantické smlouvy 4. dubna 1949 ve Washingtonu, D.C. pěti státy Bruselského paktu, Spojenymi státy, Kanadou, Portugalskem, Itálií, Norskem, Dánskem a Islandem. Podle místa podpisu se někdy nazyvá Washingtonskou smlouvou.

Smlouva obsahuje 14 ?lánk?, mezi hlavní pat?í ?lánek 1:

?

Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat ve?keré mezinárodní spory, v nich? mohou byt ú?astny, mírovymi prost?edky tak, aby nebyl ohro?en mezinárodní mír, bezpe?nost a spravedlnost, a zdr?et se ve svych mezinárodních vztazích hrozby silou nebo pou?ití síly jakymkoli zp?sobem neslu?itelnym s cíli OSN.

“

Ve ?lánku IV Bruselského paktu se vyslovně pí?e, ?e reakce stát? na ozbrojeny útok musí byt vojenského charakteru. Tím se li?í od ?lánku 5 Severoatlantické smlouvy, kde je vojensky útok pouze jednou z mo?nych reakcí. Navíc Severoatlantická smlouva (ve ?lánku 6) omezuje pole p?sobnosti nad obratník Raka. To je d?vod, pro? NATO nezasáhlo p?i válce o Falklandy nebo p?i indické vojenské invazi do Portugalské Indie roku 1961 a po anexi tohoto území Indií.

Studená válka

Související informace naleznete také v ?lánku Studená válka.

Za?átek Korejské války v roce 1950 podnítil NATO k rozvoji vojenskych struktur. Na konferenci v roce 1952 v Lisabonu se dohodla, ?e zavede minimálně 50 divizí do konce toho roku s tím, ?e do dvou let po?et roz?í?í na 96. P?í?tí rok byl ale po?adavek sní?en na zhruba 35 divizí. V Lisabonu byla také zavedena pozice Generálního tajemníka NATO, jím? se jako první stal baron Hastings Lionel Ismay.

V zá?í 1952 za?alo první velké vojenské cvi?ení NATO na mo?i: p?i operaci Mainbrace nacvi?ovalo obranu Dánska a Norska p?es 160 plavidel. Mezi dal?í velká cvi?ení pat?í nap?. operace Grand Slam, p?i ní? NATO poprvé nacvi?ovalo ve St?edozemním mo?i, operace Mariner, které se ú?astnilo 300 lodí a 1000 letadel, operace Italic Weld probíhající v severní Itálii, operace Grand Repulse v Německu nebo operace Monte Carlo simulující podmínky s atomovymi zbraněmi.

V roce 1952 se ?leny NATO staly ?ecko a Turecko. Někdy v té době zapo?alo budování sítě Gladio, evropského protikomunistického odboje organizovaného Severoatlantickou aliancí. V roce 1953 oznámil Sovětsky svaz, ?e by se měl p?ipojit k NATO, aby se zachoval mír v Evropě. ?lenské země se ale bály, ?e Sovětsky svaz chce Alianci oslabit, a tak návrh zamítly. Vychodní blok toti? na rozdíl od Západu neprovedl po 2. světové válce demilitarizaci a v p?ípadě Ruskem navrhovaného jaderného odzbrojení a vstupu do NATO by v Evropě z?stala p?evaha konven?ních zbraní vychodního bloku. P?ijetí Západního Německa do Aliance 9. května 1955 popsal Halvard Lange, tehdej?í ministr zahrani?í Norska, za ?rozhodující zlomovy bod v dějinách na?eho kontinentu“. Odpovědí Sovětského svazu na tuto událost bylo vytvo?ení Var?avské smlouvy, kterou 14. května 1955 podepsaly Sovětsky svaz, Ma?arsko, ?eskoslovensko, Polsko, Bulharsko, Rumunsko, Albánie a Německá demokratická republika (NDR). (Jedinou vět?í akcí Var?avské smlouvy bylo potla?ení Pra?ského jara v ?eskoslovensku v roce 1968.)

V druhé polovině roku 1957 NATO uskute?nilo několik velkych vojenskych cvi?ení. Operací Counter Punch, Strikeback a Deep Water se ú?astnilo více ne? 250 000 voják?, 300 lodí a 1500 letadel.

Odstoupení Francie z vojenskych struktur

Mapa zobrazující letecké základny NATO ve Francii p?ed jejím odchodem z Aliance roku 1966

Sjednocenost NATO byla naru?ena během vlády francouzského prezidenta Charlese de Gaulla, ktery do ú?adu nastoupil roku 1959. Ten protestoval proti silnému vlivu Spojenych stát? na Alianci a blízkym vztah?m mezi Spojenymi státy a Spojenym královstvím. 17. zá?í 1958 poslal prezidentovi Dwightu D. Eisenhowerovi a britskému premiérovi Haroldu Macmillanovi memorandum, ve kterém ?ádal vyzdvi?ení Francie na stejnou pozici, jakou mají USA a Spojené království, a roz?í?ení p?sobnosti NATO na oblasti jako Francouzské Al?írsko, kde Francie pot?ebovala pomoci v boji proti povstalc?m v al?írské válce.

Odpově? na memorandum de Gaulla neuspokojila, a tak za?al pro Francii vytvá?et nezávislou obrannou sílu. Chtěl také Francii poskytnout mo?nost uzav?ít mír s Vychodním blokem, místo aby byla zata?ena do globální války mezi NATO a státy Var?avské smlouvy. V b?eznu 1959 Francie stáhla své první jednotky z velení NATO; v ?ervnu de Gaulle zakázal umis?ovat cizí jaderné zbraně na francouzské území. V roce 1966 byly z vojenskych struktur NATO sta?eny v?echny francouzské jednotky a Francie vykázala v?echny cizí jednotky ze svého území. Proto?e p?edtím bylo Vrchní velitelství spojeneckych sil v Evropě (SHAPE) umístěno poblí? Pa?í?e, muselo se p?esunout do Belgie. Francie z?stala ?lenem Aliance a zavázala se, ?e v p?ípadě útoku komunist? pou?ije na obranu Evropy své vlastní jednotky. Mezi francouzskymi a americkymi státními ú?edníky byly uzav?eny tajné dohody, které popisovaly návrat francouzskych jednotek do struktur NATO v p?ípadě, ?e vypukne válka mezí Vychodem a Západem.

Détente a eskalace konflikt?

Politika détente vedla k několika setkáním mezi v?dci stát? NATO a Var?avské smlouvy

Po druhé berlínské krizi a Karibské krizi si obě strany studené války uvědomily nutnost institucionalizovat proces uvolňování napětí. V roce 1967 NATO p?ijalo strategii vyty?ující dvě funkce Aliance: udr?et vojenskou bezpe?nost a zároveň prosazovat politiku détente. Touto strategií se NATO ?ídilo a? do konce studené války.

V roce 1964 nastoupil na místo generálního tajemníka NATO italsky politik Manlio Brosio. Jednou z jeho prvních akcí bylo zalo?ení Vyboru pro obranné plánování, jejími? pod?ízenymi orgány byly v roce 1966 ur?eny ji? existující Vojensky vybor a nově vzniklá Skupina pro jaderné plánování. V?echny rozhodovací pravomoci ve vojenskych zále?itostech byly p?evedeny na Vybor pro obranné plánování a tak bylo Francii umo?něno setrvat v politické struktu?e Aliance.

V roce 1969 u?inily Spojené státy a Západní Německo zásadní změny ve své zahrani?ní politice, které umo?ňovaly lépe prosazovat détente. Richard Nixon zavedl Nixonovu doktrínu a v Západním Německu za?ala platit Ostpolitik, která nahradila Hallsteinovu doktrínu, která stanovovala, ?e Západní Německo nebude navazovat ani udr?ovat diplomatické vztahy s ?ádnym státem, ktery navá?e diplomatické vztahy s NDR.

Americky viceprezident Bush na inspekci vojsk NATO v Západním Německu v roce 1983

V té době byly u?iněny snahy o jaderné odzbrojování. V b?eznu 1970 ve?la v platnost Smlouva o ne?í?ení jadernych zbraní a v květnu 1972 Richard Nixon a Leonid Ilji? Bre?něv podepsali smlouvy SALT I a ABM. V roce 1979 pak byla Bre?něvem a novym americkym prezidentem Jimmym Carterem podepsána smlouva SALT II, ?ím? p?estala platit SALT I. SALT II ale nikdy nevstoupila v platnost, proto?e její ratifikaci odmítl Senát USA kv?li sovětské agresi v Afghánistánu. Její limity ale oba státy vcelku dodr?ovaly.

V roce 1976 za?al Sovětsky svaz v Evropě rozmis?ovat jaderné systémy typu SS-20. Odpovědí NATO bylo p?ijetí tzv. dvoukolejného rozhodnutí z roku 1979. Aliance se rozhodla v Evropě rozmístit témě? 600 odpalovacích za?ízení ?ízenych st?el a zároveň vyslovila podporu kontroly zbrojení.

Po vítězství v prezidentskych volbách roku 1980 vyhlásil Ronald Reagan novou Reaganovu doktrínu, která ur?ila novy směr politiky Západu. Reagan po?adoval celosvětovou kampaň za demokracii, pouhá obrana proti komunismu mu nep?ipadala dostate?ná.

V roce 1982 se ?lenem Aliance stalo ?panělsko. V té době za?alo NATO tla?it na Sovětsky svaz ohledně dodr?ování lidskych práv. V souvislosti s tím Reagan na za?átku roku 1983 ozna?il komunisticky svět za ??í?i zla“, co? velká ?ást západních médií pova?ovala za p?ehnané. 1. zá?í 1983 sovětská protivzdu?ná obrana sest?elila bez varování jihokorejské civilní letadlo; zem?elo 250 lidí a tato tragédie podpo?ila Reaganovu politiku v o?ích západní ve?ejnosti. Konec studené války se pak táhl ve znaku vzájemnych dohod o odzbrojování. První sch?ze Reagana a nového sovětského v?dce Michaila Gorba?ova proběhla v roce 1985 v ?enevě. Na druhé sch?zi v Reykjavíku se Gorba?ov sna?il Reagana p?esvěd?it, aby ustoupil od jím plánované Strategické obranné iniciativy, co? on odmítl. Na t?etím setkání ve Washingtonu pak Reagan a Gorba?ov podepsali Smlouvu o likvidaci raket st?edního a krátkého doletu (INF).

Po studené válce

K NATO se od znovusjednocení Německa p?ipojilo 16 novych ?len?

Zánik Var?avské smlouvy v roce 1991 odstranil de facto hlavního protivníka NATO a podnítil nové debaty o ú?elu a povaze Aliance. ?Oslovením byvalych nep?átel a návrhem na spolupráci k udr?ování bezpe?nosti NATO aktivně p?ispělo k ukon?ení rozdělení Evropy na Vychod a Západ. Tato zásadní změna v p?ístupu byla zakotvena v nové strategické koncepci NATO z listopadu 1991, která p?ijala ?ir?í bezpe?nostní rámec.“ V období devadesátych let 20. století si Spojené státy politicky udr?ovaly a je?tě upevňovaly vyjime?nou moc, díky které mohly diktovat podmínky, ale nemohly nebrat do úvahy Evropu, stejně jako Japonsko, ?ínu a Rusko. Vojensky byl rozdíl mezi USA a zbytkem světa velmi vyrazny. Ameri?ané si v?ak nemohli myslet, ?e jsou schopni vy?e?it v?echny problémy světa a s vyu?itím pouze svych voják?. Ji? během desetiletí studené války, p?edev?ím pak v sedmdesátych letech 20. století se evropské, latinskoamerické a blízkovychodní vojenské politické organizace kv?li dosa?ení svych cíl? uchylily k ozbrojenému boji.

Roz?í?ení NATO o státy st?ední Evropy

S návrhem o roz?í?ení NATO o postkomunistické státy st?ední a vychodní Evropy nep?i?ly západní státy, ale sami p?edstavitelé postkomunistickych stát?, zejména Lech Wa??sa a Václav Havel, kte?í od roku 1992 tuto otázku aktivně otevírali na vlivnych místech americké administrativy. USA se k tomu v?ak a? do roku 1993 stavěly negativně. Velkou zásluhu na změně postoje USA měla Madeleine Albrightová, která se v roce 1993 stala velvyslankyní Spojenych stát? americkych p?i OSN, měla ?eské ko?eny a byla velmi nakloněna postkomunistickym stát?m a jejich touze po svobodě. V roce 1994 Rusko oficiálně podepsalo s NATO vstup do Partnerství pro mír, které v té době americky prezident Bill Clinton popsal jako ?cestu, která povede ke ?lenství (byvalych sovětskych zemí) v NATO“. Roku 1995 si státy NATO nechaly vypracovat Studii o roz?í?ení NATO. Rusko v roce 1997 podepsalo s Aliancí NATO takzvany Zakládající akt o vzájemnych vztazích, spolupráci a bezpe?nosti, ve kterém je omezeno stálé rozmístění vyznamnych bojovych sil na území byvalych stát? Var?avské smlouvy, které se k Alianci p?ipojí (tehdej?í rusky prezident Boris Jelcin chtěl do smlouvy zanést ruské veto na jakékoli dal?í roz?í?ení, ale západní líd?i to odmítli). V roce 1999 se ?lenskymi zeměmi NATO staly ?esko, Ma?arsko a Polsko.

Sou?ástí rekonstrukce NATO po studené válce byla reorganizace její vojenské struktury. Vznikly některé nové slo?ky, nap?. Velitelství spojeneckého sboru rychlé reakce, a byly uzav?eny dohody o redukci vojenskych sil. Smlouva o konven?ních ozbrojenych silách v Evropě (CFE) mezi NATO a státy Var?avské smlouvy, která byla uzav?ena v roce 1990, vy?adovala sní?ení po?tu jednotek na hodnoty, které nep?ekra?ují ur?ité hranice. V období postbipolárního světa, tj. období, které za?alo v roce 1991 zánikem jedné ze dvou světovych mocností, tj. Sovětského svazu, a ukon?ením období nazyvaného studená válka, z?stala ze dvou supervelmocí pouze jedna, stále více vyzbrojovaná. V roce 1999 byl pak vytvo?en adaptovany text smlouvy, ve kterém byla odstraněna bloková architektura (NATO vs. Var?avská smlouva). Státy NATO ale zatím adaptovany text neratifikovaly, proto?e ?ekají, a? Rusko stáhne své jednotky z Gruzie a Moldavska.

Donald Rumsfeld a Victoria Nulandová na summitu NATO-Ukrajina ve Vilniusu v roce 2005

Roz?í?ení NATO o pobaltské státy

Rusky prezident Vladimir Putin v roce 2002, kdy bylo diskutováno dal?í roz?i?ování NATO o pobaltské republiky prohla?oval, ?e ?ka?dá země má právo zvolit si zp?sob, jakym zajistí svou bezpe?nost, to platí i pro pobaltské státy“.

Na pra?ském summitu v roce 2002 NATO zru?ilo některé staré struktury a zalo?ilo nové. Byly vytvo?eny Síly rychlé reakce NATO, bylo zru?eno Vrchní velitelství spojeneckych sil v Atlantiku (SACLANT) a vzniklo Velitelství spojeneckych sil pro transformaci (ACT) a z Vrchního velitelství spojeneckych sil v Evropě (SHAPE) se stalo Velitelství spojeneckych sil pro operace (ACO).

Na pra?ském summitu se také za?alo oficiálně hovo?it o vstupu sedmi novych stát? do NATO: Estonsko, Loty?sko, Litva, Slovensko, Slovinsko, Bulharsko a Rumunsko. Do Aliance tyto státy vstoupily 29. b?ezna 2004, krátce p?ed summitem v Istanbulu. Dne 30. b?ezna za?ala mise Baltic Air Policing, která podporuje suverenitu Baltskych stát? poskytováním vojenskych letoun? za ú?elem ochrany p?ed p?ípadnym leteckym útokem.

Summit v roce 2006 v Rize byl prvním summitem NATO, ktery probíhal na byvalém území Sovětského svazu. Hlavním tématem byla otázka Afghánistánu a snahy o dal?í roz?í?ení NATO a Partnerství pro mír.

Návrat Francie do NATO

V roce 1995 se Francie navrátila do Vojenského vyboru NATO a od té doby se zvy?ila její spolupráce s vojenskymi strukturami Aliance. Politika Nicolase Sarkozyho nakonec vyústila v návrat Francie do vojenského velení NATO 4. dubna 2009.

Roz?í?ení NATO o státy ji?ní Evropy

Na summitu v Bukure?ti v roce 2008 byly ke ?lenství v Alianci p?izvány Chorvatsko a Albánie, které se oficiálně p?ipojily v dubnu 2009. Ukrajině a Gruzii bylo p?islíbeno p?ijetí do Aliance v budoucnosti. ?erná Hora je ?lenem aliance od ?ervna 2017, Severní Makedonie od roku 2020.

Myty o NATO

Mytus o hrozbě NATO v??i Rusku

Po?et voják? NATO v Evropě klesl z 992 tisíc v roce 1991 na 398 tisíc v roce 2016 (v?etně novych ?lenskych zemí). Po?et americkych voják? v Evropě se sní?il z 350 tisíc v 80. letech na 30 tisíc ve druhé polovině roku 2010. Na vrcholu studené války bylo v Německu necelych ?est tisíc tank? M1 Abrams a sedm tisíc tank? Bundeswehru. V roce 2013 byly odvezeny poslední Abramsy zpět do USA a v Německu nez?stala ?ádná americká tě?ká vyzbroj. Bundeswehr měl v té době 244 tank? Leopard, z nich? pouze 95 bylo plně bojeschopnych. ?Zakládající akt NATO-Rusko“, podepsany v roce 1997, deklaroval odmítnutí stálych jednotek NATO v novych ?lenskych zemích. Tato zásada byla striktně dodr?ována a? do roku 2014 (Anexe Krymu Ruskou federací a Válka na Donbase), ale i poté bylo pouze umístěno 4,5 tisíce voják? NATO v Polsku, co? není ani hranice ?vyznamnych bojovych sil“ stanovená v Zakládajícím aktu NATO.

Mytus o slibu neroz?í?ení NATO

První roz?í?ení NATO po studené válce p?i?lo se znovusjednocením Německa 3. ?íjna 1990, kdy se byvalá NDR p?ipojila ke Spolkové republice Německo a Alianci. To bylo dohodnuto Smlouvou dva plus ?ty?i d?íve tého? roku. Aby s tímto bodem smlouvy souhlasil Sovětsky svaz, strany se dohodly, ?e v byvalé NDR nebudou umístěny ani cizí vojenské jednotky ani jaderné zbraně.

Michail Gorba?ov zmínil návrhy (dané i ?eskoslovenskem), ?e by v Evropě mělo vzniknout pásmo bez jadernych ?i chemickych zbraní (SSSR ?i NATO). Boris Jelcin nechtěl roz?í?ení NATO. Poprvé propracovanou hypotézu o údajném slibu formuloval v roce 1998 britsky specialista na mezinárodní vztahy Michael MccGwire, ani? to dolo?il prameny a jeho text byl opakovaně p?ipomínán Ruskem, kdy? bylo v roce 2008 pot?eba vysvětlit agresi proti Gruzii a znovu Vladimirem Putinem po anexi Krymu v roce 2014. Americky historik Stephen F. Cohen v roce 2005 prohlásil, ?e NATO se tehdy zavázalo, ?e se nebude roz?i?ovat dále na vychod, ale podle Roberta Zoellicka, tehdej?ího zástupce ministra zahrani?ních věcí USA, ktery se ú?astnil smlouvání o podmínkách Smlouvy dva plus ?ty?i, ?ádny takovy závazek neexistoval. Známy vyrok tehdej?ího amerického ministra zahrani?ní Jamese Bakera ?not one inch eastward” (ani o pí? na vychod), ktery byl opakovaně pronesen na jednáních s Gorba?ovem 9. února 1990, souvisel pouze se sjednocováním (resp. roz?i?ováním) Německa. O neroz?i?ování mluvili také německy spolkovy ministr zahrani?ní Hans-Dietrich Genscher a kanclé?i Helmut Kohl, av?ak ti měli mandát jednat pouze o Německu, nikoliv o jinych státech ?i NATO. Uzav?ené smlouvy proto obsahují podrobné podmínky ohledně zbrojního arzenálu sjednoceného Německa a jeho rozmístění s mnoha omezeními pro území byvalého vychodního Německa, ale neobsahují ?ádnou pasá? o NATO a jeho p?ípadném (ne)roz?i?ování. O ně?em takovém nemohla jednat ani jedna z jednajících stran, proto?e v té době toti? je?tě existoval vychodní pakt Var?avská smlouva zast?e?eny Sovětskym svazem (rozpadl se a? v následujícím roce 1991) a ?politika otev?enych dve?í“ je zakotvena v ?lánku 10 zakládající Washingtonské smlouvy NATO z roku 1949. Smlouva NATO s Ruskem uzav?ená roku 1997 obsahuje závazek smluvních stran respektovat suverenitu a nezávislost v?ech stát? a jejich p?irozené právo zvolit si prost?edky k zaji?tění vlastní bezpe?nosti.

Michail Gorba?ov u? v květnu 1990 (tedy je?tě p?ed uskute?něním znovusjednocení Německa) sám uznal, ?e roz?í?ení NATO (o státy st?ední a vychodní Evropy) je pravděpodobné, a ?ekl, ?e si je vědom ?záměru vyjád?eného ?adou p?edstavitel? vychodoevropskych zemí vystoupit z Var?avské smlouvy a následně vstoupit do NATO“. Gorba?ov tehdy dokonce navrhoval, ?e by do NATO mohl vstoupit sám Sovětsky svaz.

A? v únoru 2007 Vladimir Putin na bezpe?nostní konferenci v Mnichově zmínil poru?ení údajného slibu Západu o neroz?i?ování NATO na vychod v??i Rusku. Poté v květnu 2008 (s nástupem Vladimira Putina do funkce p?edsedy vlády Ruska) i Gorba?ov prohlásil, ?e ?Ameri?ané slíbili, ?e NATO se nebude roz?i?ovat dál ne? za hranice Německa po studené válce“, p?esto?e není známo, ?e by takovy dokument existoval a nebo byl podepsán a Rusko ?ádny takovy dokument do roku 2023 nep?edstavilo a není známo, ?e by tehdej?í Sovětsky svaz něco takového po?adoval (Gorba?ov se v?ak údajně mohl cítit dot?eny). Své vyjád?ení pak Gorba?ov pop?el, kdy? v roce 2014 (tj. po anexi Krymu Ruskem) k rozhovor?m z 90. let uvedl: ?Téma roz?i?ování NATO se v?bec nediskutovalo a v těch letech se o něm v?bec nemluvilo. ?íkám to s plnou odpovědností. Ani jedna vychodoevropská země to téma nenastolila, a to ani po zániku Var?avské smlouvy v roce 1991. Ani západní p?edstavitelé ji nep?edlo?ili. Diskutovalo se o dal?í otázce, kterou jsme nadnesli: zaji?tění toho, aby vojenské struktury NATO nepostupovaly a aby po sjednocení Německa nebyly na území tehdej?í NDR rozmístěny dal?í ozbrojené síly aliance. Baker?v vyrok, zmíněny ve va?í otázce, byl u?iněn v této souvislosti. Kohl a (německy vicekanclé? Hans-Dietrich) Genscher o něm hovo?ili.“

Jednání o spojení vychodního a západního Německa vedly k celé sérii bezpe?nostních uji?tění směrem k SSSR. Někte?í stoupenci teze o slibu neroz?i?ování NATO se z odtajněnych dobovych stenozáznam? memorand a konverzací pokou?í dovodit, ?e během jednání mohla padnout ústní a neformální uji?tění. P?i bli??ím pohledu se ale zpravidla jedná o obecné proklamace o respektování bezpe?nostních zájm? SSSR ?i o budoucím mírovém uspo?ádání v Evropě nebo o nezávazné zmínky na toto téma během jednání mezi západními p?edstaviteli apod. Závazné písemné smlouvy v?ak ?ádny konkrétní slib neroz?i?ování NATO (kromě závazku o nerozmístění alian?ních sil na území byvalého vychodního Německa) neobsahují.

P?esto údajny slib pou?ívá Putin pro ospravedlnění invaze Ruska na Ukrajinu a na jeho podporu se staví někte?í dal?í západní politici (nap?. slovensky premiér Robert Fico na 2. vyro?í invaze).

Protiraketová obrana

Generální tajemník NATO, americky prezident a p?edsedové vlád Loty?ska, Slovinska, Litvy, Slovenska, Rumunska, Bulharska a Estonska po ceremonii v souvislosti s jejich vstupem do NATO 29. b?ezna 2004 na summitu v Istanbulu

Na pra?ském summitu bylo dohodnuto p?ezkoumání mo?nosti ochrany území Aliance p?ed raketovymi hrozbami. Spojené státy později za?aly vyjednávat s Polskem a ?eskem o vybudování protiraketové obrany na jejich území. V roce 2007 bylo dohodnuto, ?e základny mají byt do provozu uvedeny do roku 2015. V ?ervenci 2008 ?esko a Spojené státy podepsaly p?edbě?nou dohodu o umístění základny protiraketové obrany na ?eském území a s Polskem byla podobná dohoda uzav?ena v srpnu. V reakci na to v ?esku více ne? 200 000 lidí podepsalo petici po?adující referendum o z?ízení základny.

V reakci na vyjednávání rusky prezident Vladimir Putin prohlásil, ?e uskute?nění těchto plán? by mohlo vést k novym závod?m ve zbrojení. Také nazna?il, ?e Rusko odstoupí od Smlouvy o konven?ních ozbrojenych silách v Evropě (CFE) do té doby, ne? v?echny státy NATO podepí?ou adaptovany text smlouvy. Americky ministr zahrani?í na to odpověděl, ?e se Rusko nemá ?eho obávat, proto?e několik protiraketovych st?el by rusky jaderny arzenál zastavit nedokázalo.

V listopadu 2007 byl odstup od smlouvy CFE odhlasován ruskym parlamentem. Dohoda o umístění 10 protiraketovych st?el a systému MIM-104 Patriot do Polska ze 14. srpna 2008 vedla k jadernym hrozbám Polsku ze strany Ruska. 20. srpna 2008 navíc Rusko oznámilo Norsku, ?e zru?í v?echnu vojenskou spolupráci s NATO.

17. zá?í 2009 americky prezident Barack Obama oznámil, ?e opou?tí od plánu na protiraketové st?ely dlouhého doletu a místo toho bude Evropa chráněna proti st?elám st?edního a krátkého doletu lo?mi vyu?ívající systém Aegis. Oznámení se setkalo s kritikou v americkém Kongresu a hlavně v Polsku.. Rusko naopak rozhodnutí uvítalo a oznámilo, ?e opat?ení p?ijatá v reakci na americky projekt, mimo jiné rozmístění raket typu 9K720 Iskander v Kaliningradské oblasti, zru?í. Nově zvoleny generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen navrhl Rusku spolupráci tykající se konkrétně protiraketové obrany.

NATO odsoudilo Smlouvu OSN o zákazu jadernych zbraní, kterou v roce 2017 na p?dě OSN podpo?ilo 122 stát?.

?lenské země

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku ?lenské státy NATO.

Mapa partnerskych smluv NATO v Evropě a okolí

     ?lenové NATO

     Ak?ní plán ?lenství (MAP)

     Alian?ní partner dodate?nych p?íle?itostí

     Individuální ak?ní plán partnerství

     Partnerství pro mír

Severoatlantickou smlouvu podepsalo v dubnu 1949 dvanáct stát?: Spojené státy americké, Kanada, Spojené království, Francie, Portugalsko, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Itálie a Island. V roce 1952 se p?ipojilo ?ecko a Turecko. V roce 1955 po získání plné suverenity vstoupilo Západní Německo. V roce 1982 se p?ipojilo ?panělsko. Platí dohoda, ?e ?lenské země NATO, tedy i ?esko, mají vynakládat 2 % HDP na svou obranu.

Roz?i?ování

Dne 12. b?ezna 1999 p?edali minist?i zahrani?í ?eska, Ma?arska a Polska v americkém Independence ve státě Missouri ratifika?ní listiny americké ministryni Madeleine Albrightové, a tím se tyto země byvalého Vychodního bloku staly ?leny NATO. Za ?esko je p?edal ministr zahrani?í Jan Kavan. V roce 2004 bylo v největ?í vlně roz?i?ování do NATO p?ipojeno 7 stát?: Litva, Loty?sko, Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko a Slovensko. Dále 1. dubna 2009 p?istoupily Chorvatsko a Albánie, 5. ?ervna 2017 ?erná Hora, 27. b?ezna 2020 Severní Makedonie, 4. dubna 2023 Finsko a 7. b?ezna 2024 ?védsko.

Vstup ?eské republiky

V listopadu 1990 byly v Pa?í?i podepsány mnohostranné Smlouvy o konven?ních silách v Evropě, ve kterych ?lenské země NATO a Var?avské smlouvy prohlásily, ?e u? nejsou protivníky, co? de facto znamenalo ukon?ení Studené války. Cílem smluv bylo sní?ení po?t? konven?ní bojové techniky v Evropě. Závěre?ny akt s ur?ením po?etních stav? podepsalo 29 ú?astnickych zemí v Helsinkách 10. ?ervence 1992. ?eská republika sní?ení splnila ji? v zá?í 1992, co? potvrdily vzájemné kontroly. Ve sní?ení po?tu voják? dosáhla ?R stanovené hranice a? v roce 2002. V listopadu 1990 získala tehdej?í ?SFR status p?idru?eného delegáta v NATO, a?koliv byla tehdy je?tě formálně ?lenem Var?avské smlouvy. V b?eznu 1991 nav?tívil sídlo NATO prezident Václav Havel jako první hlava postkomunistického státu (tehdy je?tě vyzyval k rozpu?tění NATO i Var?avské smlouvy).

V roce 1991 do?lo k zániku Var?avské smlouvy a k rozpadu Sovětského svazu, co? zp?sobilo změnu geopolitického uspo?ádání nejen v evropském ale i celosvětovém mě?ítku a zároveň ne?ekané potí?e v demilitarizaci Evropy. V lednu 1994 nav?tívil Prahu americky prezident Bill Clinton a jednal s p?edstaviteli visegrádskych zemí o plánu roz?í?ení NATO. ?eská republika p?ijala novy alian?ní program Partnerství pro mír v b?eznu 1994, co? umo?nilo podílet se na spole?nych akcích NATO. V roce 1995 p?istoupila ?R k Dohodě o statutu ozbrojenych sil (tzv. SOFA), která vy?aduje p?edchozí souhlas ?R pro vstup jednotek ?lenskych stát? na území ?R. Prezident Václav Havel a premiér Václav Klaus odmítli v roce 1995 referendum o vstupu do NATO, které navrhl ministr zahrani?í za ?SSD Jan Kavan, jako nesmysl. Dne 11. b?ezna 1996 prohlásil rusky ministr zahrani?í Jevgenij Primakov, ?e ?Rusko je p?ipraveno akceptovat p?ijetí st?edoevropskych zemí do NATO, pokud by Aliance do těchto zemí neroz?í?ila své vojenské struktury“. V b?eznu 1996 ?R jako první z kandidátskych zemí p?edala dokumenty k zahájení intenzivního dialogu o p?ijetí, v ?ervnu prezident Václav Havel vyzval k jasnému stanovení sfér vlivu NATO a Ruska, rusky prezident Boris Jelcin vznesl podmínky pro roz?í?ení NATO a v reakci na to v prosinci 1996 NATO oznámilo, ?e neumístí na území novych ?len? jaderné zbraně. ?eská republika pro?la v roce 1997 jako první ze v?ech kandidát? prvním kolem vyhodnocování p?ipravenosti pro vstup. Dne 17. dubna 1997 prohlásil v Moskvě rusky premiér Viktor ?ernomyrdin, ?e Rusko v p?ípadě vstupu ?eské republiky do NATO neplánuje ?ádné odvetné akce. V květnu 1997 uzav?el Chartu o spolupráci mezi Ruskem a NATO generální tajemník NATO Javier Solana a rusky ministr zahrani?í Jevgenij Primakov. ?lenské státy NATO omezily první skupinu p?ijímanych stát? na t?i, co? podpo?il 12. ?ervna 1997 prezident USA Bill Clinton a uvítala to i opozi?ní strana ?SSD, která vstupu do NATO kladla podmínky. V ?ervenci 1997 summit NATO v Madridu nabídl ?lenství ?R, Ma?arsku a Polsku, obratem byly zahájeny p?ístupové rozhovory a vláda vytvo?ila Vybor pro integraci ?eské republiky do NATO. Protokoly o vstupu těchto t?í zemí do NATO podepsali minist?i zahrani?ních věcí zemí Severoatlantické aliance dne 16. prosince 1997. Poslanecká sněmovna schválila p?istoupení do NATO dne 15. dubna 1998 (vysledkem 154 ku 38 hlas?m, proti hlasovali poslanci KS?M a SPR-RS?) a 30. dubna 1998 bylo p?istoupení schváleno Senátem. Prezident Václav Havel podepsal 26. února 1999 v Tr?nním sále Pra?ského hradu listiny o p?istoupení ?eské republiky k Severoatlantické smlouvě. Oficiálním ?lenem NATO se ?R stala 12. b?ezna 1999 a od té doby je plně zapojena do v?ech ?inností i misí Aliance a získala tím i její bezpe?nostní záruky. Podle pr?zkumu agentury CVVM v době vstupu ?R do NATO byla je?tě podpora ob?an? méně ne? polovi?ní, ale podpora ?lenství od té doby stoupá a po?et nespokojenych klesá. V prosinci 2000 rozhodli minist?i zahrani?í ?lenskych zemí NATO v Bruselu o uspo?ádání p?í?tího summitu Aliance v Praze, p?i?em? my?lenku navrhl prezident Václav Havel. Vstup ?R do NATO umo?nil profesionalizaci Armády ?eské republiky, která byla zavr?ena k 1. lednu 2005.

?	Dává nám naději, ?e na?e země u? nikdy nepodlehne ani nebude obětována jakémukoli agresorovi, a zároveň vyjad?uje jasné odhodlání spoluodpovídat za svobodu národ?, lidská práva, demokratické hodnoty a mír na na?em kontinentě.	“
— Václav Havel, prezident ?R

?	Stáváme se sou?ástí pevného svazku demokratickych stát? z obou b?eh? Atlantiku, jeho? posláním je obrana svobody, demokracie a lidskych práv. Stáváme se sou?ástí Severoatlantické aliance, která ve studené válce zvítězila nad komunistickym nebezpe?ím a která je i do budoucna hlavním garantem stability a bezpe?nosti – a to nejen na na?em kontinentě, ale i v celém světě.	“
— Václav Klaus, p?edseda vlády ?R

?	Byvalá ministryně zahrani?í USA Madeleine Albrightová má mimo?ádné zásluhy o ?eskou republiku i to, ?e je ?esko ve vět?ím bezpe?í díky ?lenství v Severoatlantické alianci.	“
— Petr Fiala, p?edseda vlády ?R, 23.3.2022

Jako reakce na novou situaci v Evropě byla na summitu OBSE v Istanbulu v listopadu 1999 podepsána Dohoda o adaptaci smlouvy o konven?ních silách v Evropě, která v?ak dodnes nevstoupila v platnost (rusky prezident Boris Jelcin p?edal své pravomoce Vladimiru Putinovi 31. prosince 1999). Ruská federace v prosinci 2007 p?estala podmínky Dohody plnit, proto?e její ratifikaci státy NATO podmínily sta?ením ruskych jednotek ze svrchovaného území Moldavska a Gruzie. Kontrola konven?ních zbraní v Evropě tak není mo?ná.

V roce 2009 skon?ila neúspěchem snaha o vybudování amerického radaru v Brdech, ktery se měl stát sou?ástí americké protiraketové obrany v Evropě.

V ?ervnu 2023 jednal parlament ?R o ratifikaci bilaterální obranné smlouvy s USA (viz Dohoda mezi ?eskou republikou a Spojenymi státy americkymi o spolupráci v oblasti obrany). Proti smlouvě se vyjád?il Andrej Babi?, ale p?edsedkyně Poslaneckého klubu ANO 2011 v Parlamentu ?eské republiky Alena Schillerová později p?islíbila její podporu (smlouva ?p?ispívá k bezpe?nosti země“). Proti smlouvě ost?e vystupuje strana SPD Tomia Okamury, proti kterému v Parlamentu vystoupil Andrej Babi? s odkazem na to, ?e tuto smlouvu má Rumunsko od roku 2005 a Bulharsko od roku 2006 a ?ádné základny ani vojáky na svém území nemají. Sporné body se tykají p?ístupu do za?ízení pou?ívanych americkou armádou, umis?ování obranného vybavení, zásob a materiálu, trestní jurisdikce a p?estupk?.

Vstup Finska a ?védska

Po ruské invazi na Ukrajinu se ve?ejné mínění ve Finsku a ve ?védsku zásadně proměnilo ve prospěch vstupu do Aliance. Poprvé NATO podpo?ilo více ob?an? ne? těch, kte?í jsou proti. Pr?zkum ze 30. b?ezna 2022 ukázal, ?e asi 61 % Fin? bylo pro ?lenství v NATO, na rozdíl od 16 % proti a 23 % nerozhodnych. Pr?zkum z 1. dubna ukázal, ?e asi 51 % ?véd? bylo pro ?lenství v NATO, na rozdíl od 27 % proti. Finsky parlament rozhodl diskutovat ?lenství v NATO je?tě v roce 2022. Analytici o?ekávali, ?e Finsko a ?védsko budou koordinovat svá rozhodnutí o ?lenství podobně, jako koordinovali rozhodnutí vstoupit do EU v roce 1995. Rozprava ve finském parlamentu za?ala 20. dubna 2022, rozhodování mělo trvat tydny, ne měsíce. ?védsko a Finsko spole?ně po?ádaly 18. května 2022 o vstup do NATO.

Dne 29. ?ervna 2022 Finsko, ?védsko a Turecko uzav?ely úmluvu, která má vyjasnit obavy Ankary (Turecka) p?ed p?ípadnym vstupem Finska a ?védska do NATO. Dne 5. ?ervence 2022 podepsali zástupci t?iceti ?lenskych zemí Severoatlantické aliance protokol o p?istoupení Finska a ?védska, p?i?em? ratifika?ní proces probíhá dodnes. Dnem 27. zá?í 2022, kdy byla úmluva ratifikována na Slovensku, souhlasilo s p?ijetím Finska a ?védska do NATO celkem 28 zemí, p?i?em? posledními zeměmi, které vstup Finska a ?védska neratifikovaly, se staly Turecko a Ma?arsko. Obě země vstup Finska do NATO nakonec ratifikovaly v roce 2023. Ma?arsky parlament o ratifikaci hlasoval 27. b?ezna 2023, turecky parlament jej následoval 30. b?ezna.

Několik měsíc? nebylo jasné, kdy budou parlamenty obou zemí hlasovat o vstupu ?védska. Turecky prezident Erdo?an je?tě v b?eznu 2023 uvedl, ?e ?védsko zatím nesplnilo v?echny turecké po?adavky. Ma?arsko pak uvedlo, ?e nebude hlasovat o ?védsku d?íve ne? Turecko.^[zdroj?] Finsko tak do NATO vstoupilo samostatně 4. dubna 2023, sou?asně p?edalo svoji ratifikaci budoucího vstupu ?védska jako?to 32. ?lenského státu. V ?ervenci 2023 turecky prezident Erdo?an po jednání se ?védskym premiérem uvedl, ?e ?ádost ?védska o vstup do aliance po?le v nejkrat?í mo?né lh?tě do tureckého parlamentu. Hlasování tak mohlo proběhnout nejd?íve v ?íjnu 2023. Dne 23. ?íjna 2023 podepsal prezident Recep Tayyip Erdo?an protokol o p?istoupení ?védska k NATO a odeslal ho do Velkého národního shromá?dění Turecka. To 23. ledna 2024 ?lenství ?védska v alianci schválilo. O pouhy den později uvedl ma?arsky premiér Viktor Orbán, ?e po?ádá ma?arsky parlament o urychlené p?ijetí návrhu na ?lenství ?védska v alianci, p?i?em? nátlak USA sílil. Návrh byl p?ijat 26. února 2024, ale p?ijetí muselo byt odlo?eno kv?li ?ekání na podpis nového ma?arského prezidenta Tamáse Sulyoka, ktery do ú?adu nastoupil a? 5. b?ezna 2024 a ktery protokol podepsal ji? první den ve funkci, tedy 5. b?ezna 2024. Po splnění dal?ích formálních krok? se ?védsko stalo 7. b?ezna 2024 32. ?lenem aliance.

Kandidáti na vstup

Na summitu v Bukure?ti v roce 2008 bylo budoucí p?izvání do Aliance p?islíbeno t?em stát?m: Gruzii, Ukrajině a Severní Makedonii (tehdy zvané Republika Makedonie). Severní Makedonie v únoru 2019 podepsala protokol o p?istoupení, aby se stala ?lenskym státem NATO, ktery procházel ratifikací ?lenskymi státy. Její p?istoupení bylo mnoho let blokováno ?eckem kv?li sporu o název Makedonie, ten byl vy?e?en v roce 2018 Prespanskou dohodou. Vstupu Kypru do Aliance brání Turecko. Ukrajinsky parlament v ?ervnu 2010 odhlasoval, ?e se Ukrajina o vstup do NATO ucházet nebude. Od roku 2019 má Ukrajina ústavně zakotvené smě?ování země do NATO a EU. Od ?ervna 2020 je Ukrajina sou?ástí iniciativy ?Enhanced Opportunity Partners“ (spole?ně s Austrálií, Finskem, Gruzií, Jordánskem a ?védskem). Některé evropské státy jako Irsko, Rakousko nebo ?vycarsko pak o ?lenství v alianci aktivně neusilují.

Dal?ím potenciálním kandidátem je Bosna a Hercegovina, která je v Ak?ním plánu ?lenství (MAP), co? je p?edstupeň ke vstupu do NATO, jeho? cílem je p?ipravit budoucí ?lenské země na povinnosti a závazky, které ?lenství p?iná?í. Rusko se sna?í roz?i?ování NATO zabránit. V roce 2011 Vladimir Putin nav?tívil Srbsko a prohlásil, ?e nechce, aby se tento stát stal ?lenem Aliance a její roz?i?ování je proti zájm?m Ruska.

P?sobení

Intervence na Balkánu

Dne 20. b?ezna 1999 odsouhlasil za vládu její p?edseda Milo? Zeman letecké útoky Severoatlantické aliance na vojenské cíle v Jugoslávii. Zásah aliance konzultoval pouze s ministrem zahrani?í Janem Kavanem. ?Vzhledem k tomu, ?e celá zále?itost byla operativní a ?e vy?adovala rozhodnutí v intervalu dvaceti a? t?iceti minut, po konzultaci s ministrem zahrani?í jsem se rozhodl tak, jak jsem rozhodl, a to v sobotu 20. b?ezna odpoledne s tím, ?e jde o útoky na ryze vojenské, nikoli civilní cíle, a ?e se jedná o ty vojenské akce, které mají zabránit humanitární katastrofě,“ odpověděl premiér. Reagoval tak na dotaz, zda vláda o útocích NATO na Jugoslávii hlasovala.

Válka v Bosně a Hercegovině

Související informace naleznete také v ?láncích IFOR, SFOR a Válka v Bosně a Hercegovině.

Letadlo NATO F-16 ú?astnící se bombardování během operace Rozhodná síla konané po Srebrenickém masakru

V rámci operace Deny Flight (Odep?eny let) od 12. dubna 1993 do 20. prosince 1995 NATO zaji??ovalo bezletovou zónu nad Bosnou a Hercegovinou během války v Bosně. Mezi ?ervnem 1993 a ?ervnem (oficiálně ?íjnem) 1996 probíhala operace Sharp Guard (Bdělá strá?) neboli námo?ní blokáda byvalé Jugoslávie.

28. února 1994 sest?elily americké letouny F-16 ?ty?i vojenská letadla Republiky srbské úto?ící proti pozemnímu cíli; byl to první vojensky zásah NATO v historii. Operace Rozhodná síla probíhala od 30. srpna do 20. zá?í 1995 a spo?ívala v bombardování pozic Vojska Republiky srbské ohro?ujících tzv. bezpe?né zóny Sarajevo a Gora?de. Zásah NATO dopomohl k podepsání Daytonské dohody v prosinci 1995. Jako sou?ást této dohody nasadilo NATO v rámci operace Joint Endeavour (Spole?né úsilí) mírové jednotky IFOR a později SFOR, které p?sobily od prosince 1996 do prosince 2004. NATO za?alo za ú?ast na těchto operacích udělovat medaile NATO.

Válka v Kosovu

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku Operace Spojenecká síla.

Budova poni?ená p?i bombardování Jugoslávie silami NATO v roce 1999

Dne 24. b?ezna 1999 NATO zahájilo jedenáctitydenní leteckou operaci Spojenecká síla (Allied Force) proti Svazové republice Jugoslávie s cílem zastavit násilné jednání v??i albánskému obyvatelstvu Kosova ze strany Srb?, kte?í se sna?ili potla?it vojenskou silou ozbrojené povstání kosovskoalbánskych separatist?. NATO po?adovalo souhlas Rady bezpe?nosti OSN s vojenskou intervencí, ten v?ak nebyl poskytnut kv?li vetu Ruska a ?íny. Tyto dva státy později podaly návrh na ukon?ení intervence, ktery podpo?ila ale jen Namibie a nebyl tak schválen. Konflikt skon?il 11. ?ervna 1999, kdy jugoslávsky v?dce Slobodan Milo?evi? vyhověl po?adavk?m NATO p?ijmutím rezoluce Rady bezpe?nosti OSN ?. 1244. 12. ?ervence 1999 vstoupili do Kosova na základě rezoluce ?. 1244 vojáci KFOR za ú?elem dosa?ení trvalého míru a stability v oblasti posti?ené válkou. Mise se ú?astnila také Armáda ?eské republiky. Mezi srpnem a zá?ím 2001 rovně? probíhala Aliancí ?ízená operace Essential Harvest (Nezbytná sklizeň), která měla za cíl shromá?dit zbraně a munici odevzdanou dobrovolně albánskymi povstalci v Makedonii.

Spojené státy, Spojené království a témě? v?echny dal?í ?lenské státy NATO odporovaly snahám o zavedení pravidla souhlasu Rady bezpe?nosti OSN s vojenskymi operacemi Aliance, mezi které pat?ila nap?. operace v Srbsku v roce 1999. Nutnost souhlasu OSN po?adovala Francie, Rusko a ?ína. První strana tvrdila, ?e by to podlomilo autoritu Aliance, a poznamenala, ?e Rusko a ?ína útok na Jugoslávii vetovaly a stejně tak by to mohly dělat i v budoucnosti, ?ím? by zma?ily v?echen potenciál a ú?el Aliance.

Operace v Afghánistánu

Související informace naleznete také v ?láncích Válka v Afghánistánu (2001–2021) a Rozhodná podpora.

Teroristické útoky 11. zá?í 2001 p?iměly NATO poprvé pou?ít ?lánek 5 Severoatlantické smlouvy

Teroristické útoky z 11. zá?í 2001 p?iměly NATO poprvé v historii uplatnit ?lánek 5 Severoatlantické smlouvy. Podle něj je útok na jakéhokoli ?lena Aliance pova?ován za útok proti v?em. 2. ?íjna 2001 NATO potvrdilo, ?e zmíněné teroristické útoky pod tento ?lánek spadají. Mezi osm oficiálních operací provedenych NATO pat?í operace Eagle Assist (Pomoc orla; hlídání amerického vzdu?ného prostoru) a operace Active Endeavour (Aktivní snaha), námo?ní operace mající za cíl zabránit pohybu terorist? a zbraní hromadného ni?ení a obecně zvy?it bezpe?nost námo?ní dopravy, která probíhá od 4. ?íjna 2001.

V srpnu 2003 NATO zapo?alo svou první operaci mimo Evropu, kdy? p?evzala kontrolu nad Mezinárodními bezpe?nostními podp?rnymi sílami (ISAF) v Afghánistánu. ISAF měly p?vodně za úkol zajistit Kábul a okolí proti Tálibánu a Al-Káidě, aby mohla fungovat vláda Hámida Karzaje. 13. ?íjna 2003 Rada bezpe?nosti OSN jednohlasně schválila roz?í?ení p?sobnosti ISAF na zbytku území Afghánistánu. K b?eznu 2012 v Afghánistánu p?sobilo témě? 130 000 voják? pod vedením NATO. Ukon?ení bojovych operací v zemi proběhlo na konci roku 2014. V roce 2015 byla zahájena nová koali?ní operace s názvem Rozhodná podpora, která má za úkol s vyu?itím 12 500 zahrani?ních voják? provádět v této zemi vycvik, poradenství a podporu afghánskych ozbrojenych sil.

Vycvik jednotek v Iráku

Související informace naleznete také v ?lánku Válka v Iráku.

V roce 2004 NATO zapo?ala na ?ádost irácké vlády vycvikovou misi v Iráku (NATO Training Mission Iraq, NTM-I), která se starala o vycvik nové irácké armády. Cílem bylo poskytnout demokraticky vedeny a schopny obranny sektor. Spolupracovala nejd?íve s Koalicí mnohonárodních sil (Multi-National Force Iraq, MNF-I), po jejím zániku v roce 2010 pak s nově vzniklou slo?kou United States Forces – Iraq. P?vodně se mise soust?edila hlavně na vycvik vysoce postavenych d?stojník?. V zá?í 2005 NATO otev?elo na kraji Bagdádu vojenskou akademii, ve které do konce února 2009 p?sobili ?ty?i ?e?tí vojáci. V ?íjnu 2007 se operace roz?í?ila na vycvik federální policie a v prosinci 2008 na dal?í slo?ky jako nap?. lo?stvo a letectvo.

K 31. prosinci 2011 mise skon?ila, kdy? vypr?ela platnost dohody o její existenci. Operace se zú?astnilo 23 ?lenskych stát? NATO, které p?ispěly celkově ?ástkou témě? 250 milion? dolar?.

Operace Ocean Shield

Související informace naleznete také v ?lánku Pirátství v Somálsku.

17. srpna 2009 zahájilo NATO operaci Ocean Shield (Oceánsky ?tít), která spo?ívá v ochraně námo?ní dopravy v Adenském zálivu a Indickém oceánu (okolí Afrického rohu) proti somálskym pirát?m. Navazuje tak na p?edchozí operace Allied Provider (?íjen–prosinec 2008) a Allied Protector (b?ezen-srpen 2009), které probíhaly také v Adenském zálivu. Hlavním cílem operace Allied Provider bylo zabezpe?ení civilních lodí Světového potravinového programu, které do Afriky dová?ely potraviny, a operace Allied Protector roz?í?ila p?sobnost i na komer?ní plavidla. Operace Ocean Shield kromě samotné kontroly vod poskytuje okolním zemím vycvik vlastních protipirátskych jednotek.

Intervence v Libyi

Související informace naleznete také v ?láncích Vojenská intervence v Libyi a Ob?anská válka v Libyi (2011).

Start ?ízené st?ely Tomahawk z amerického torpédoborce USS Barry vyslané na podporu operace proti Libyi, 29. b?ezna 2011

Během ob?anské války v Libyi v roce 2011 vyeskalovalo násilí mezi protestanty a libyjskou vládou v ?ele s Muammarem Kaddáfím natolik, ?e Rada bezpe?nosti OSN 17. b?ezna 2011 schválila rezoluci ?. 1973, která po?adovala p?ímě?í a schválila vojensky zásah za ú?elem obrany civilního obyvatelstva. Koalice, ve které bylo i několik ?len? NATO, z?ídila nedlouho poté nad Libyí bezletovou zónu. 20. b?ezna 2011 schválilo NATO embargo na dovoz zbraní libyjskému re?imu, které prosazovala skrze operaci Unified Protector (Sjednoceny ochránce). Ta měla za úkol ?kontrolovat, nahlásit a v p?ípadě pot?eby zastavit lodě podez?ívané z nelegálního p?evozu zbraní.“ 24. b?ezna NATO souhlasilo s p?evzetím moci nad bezletovou zónou od p?vodní koalice. Moc nad pozemními jednotkami z?stala v rukou koalice.

Ne v?echny ?lenské země se v?ak bojovych operací zú?astnily. Do ?ervna 2011 jich bylo jen 8 z tehdy celkovych 28, co? vyústilo v konflikt mezi americkym ministrem obrany Robertem Gatesem a státy jako Polsko, ?panělsko, Nizozemsko, Turecko a Německo. Gates po těchto zemích chtěl, aby se na operaci podílely více. Ve svém proslovu v Bruselu 10. ?ervna Gates dále kritizoval ne?inné země s poznámkou, ?e jejich jednání by mohlo zp?sobit rozpad NATO.

Operace v Libyi byla prodlou?ena do zá?í. Tyden na to Norsko oznámilo, ?e postupně utlumí svou ú?ast na operaci, kterou kompletně ukon?í k 1. srpnu. Sta?ení norskych stíhacích letoun? nakonec proběhlo 4. srpna. Velitel Royal Navy prohlásil, ?e britská ú?ast je kv?li ?krt?m v rozpo?tu neudr?itelná. Operace nakonec probíhaly a? do ?íjna; 20. ?íjna byl zabit Muammar Kaddáfí a 31. ?íjna byla oficiálně ukon?ena intervence NATO. Intervence NATO pomohla svrhnout a zabít v?dce Libye, diktátora Muammara Kaddáfího, na druhou stranu uvrhla celou zemi do krvavého chaosu, trvajícího dodnes.

Spolupráce s ne?lenskymi státy

Euroatlantické partnerství

NATO z?ídilo Euroatlantickou radu partnerství a Partnerství pro mír, které slou?í ke spolupráci 30 stát? NATO a 21 ?partnerskych zemí.“

• Partnerství pro mír (PfP) bylo z?ízeno v roce 1994 a je zalo?eno na individuální vojenské spolupráci ka?dého partnerského státu s Aliancí. Mezi ?leny pat?í v?echny sou?asné a byvalé ?lenské státy Spole?enství nezávislych stát?. Bělorusko se k Partnerství pro mír p?ipojilo v roce 1995.

• Euroatlantická rada partnerství (EAPC) byla ustanovena v roce 1997 a slou?í jako fórum politické vyměny názor? mezi v?emi padesáti státy.

Státy ú?astnící se partnerství s NATO

Partnerství pro mír			St?edomo?sky dialog	kontaktní země	Istanbulská iniciativa spolupráce
spole?enství nezávislych stát?	ostatní socialistické země studené války	neutrální kapitalistické země studené války
Arménie Arménie	Jugoslávie	Rakousko Rakousko	Al?írsko Al?írsko	Austrálie Austrálie	Bahrajn Bahrajn
ázerbájd?án ázerbájd?án	Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina	Irsko Irsko	Egypt Egypt	Novy Zéland Novy Zéland	Katar Katar
Bělorusko Bělorusko	Srbsko Srbsko	Malta Malta	Izrael Izrael	Japonsko Japonsko	Kuvajt Kuvajt
Kazachstán Kazachstán		Jordánsko Jordánsko	Mauritánie Mauritánie	Ji?ní Korea Ji?ní Korea
Kyrgyzstán Kyrgyzstán		?vycarsko ?vycarsko	Maroko Maroko	Irák Irák
Moldavsko Moldavsko	Sovětsky svaz		Tunisko Tunisko	Spojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty
Rusko Rusko	Gruzie Gruzie			Pákistán Pákistán
Tád?ikistán Tád?ikistán	Turkmenistán Turkmenistán			Afghánistán (do 2021)
Uzbekistán Uzbekistán	Ukrajina Ukrajina

St?edomo?sky dialog a ICI

• St?edomo?sky dialog byl zahájen v roce 1994 a je podobny Partnerství pro mír, ale soust?edí se na severoafrické státy.
• Istanbulská iniciativa spolupráce (ICI) byla vyhlá?ena na summitu v Istanbulu v roce 2004 a soust?edí se na státy ?ir?ího Blízkého vychodu.

Individuální ak?ní plán partnerství

Individuální ak?ní plány partnerství byly zahájeny v roce 2002 na summitu v Praze

V listopadu 2002 byly na pra?ském summitu zahájeny Individuální ak?ní plány partnerství (IPAP) a je otev?en zemím, které mají politickou v?li a schopnosti prohloubit své vztahy s NATO.

V sou?asnosti se IPAP ú?astní následující státy:

• Gruzie Gruzie (od 29. ?íjna 2004)
• ázerbájd?án ázerbájd?án (od 27. května 2005)
• Arménie Arménie (od 16. prosince 2005)
• Kazachstán Kazachstán (od 31. ledna 2006)
• Moldavsko Moldavsko (od 19. května 2006)
• Srbsko Srbsko (od 15. ledna 2015)

Kontaktní země

Od devadesátych let za?ala Aliance spolupracovat se státy, se kterymi nemá uzav?ené ?ádné z vy?e uvedenych oficiálních partnerství. Nap?. Argentina a Chile spolupracovaly s NATO ve válce v Bosně a Hercegovině. V roce 1998 Aliance vytvo?ila obecné směrnice tykající se vztah? s ostatními zeměmi. Státy ochotné s NATO spolupracovat se nazyvají ?kontaktní země“ nebo ?dal?í globální partne?i“.

Struktura

Anders Fogh Rasmussen (vlevo) byl od srpna 2009 do ?íjna 2014 generálním tajemníkem NATO

Hlavní velitelství NATO se nachází v Harenu v Bruselu. Pracují v něm delegace ?lenskych stát?, sty?ní d?stojníci nebo diplomaté partnerskych zemí, mezinárodní civilní zaměstnanci a mezinárodní vojen?tí zaměstnanci. Celkovy po?et stálych zaměstnanc? je zhruba 4000.

Hlavní politické instituce

Hlavní politickou strukturu NATO tvo?í Severoatlantická rada, Vybor pro obranné plánování a Skupina pro jaderné plánování. Těmto orgán?m jsou pod?ízeny Hlavní vybory, které ?e?í specifické úkoly v politické, vojenské a ekonomické oblasti.

Severoatlantická rada

Severoatlantická rada je nejvy??í rozhodovací a konzulta?ní orgán Aliance. Delegace ka?dé z 30 ?lenskych zemí je v ní zastoupena jedním delegátem (stálym zástupcem). Rada se schází alespoň jednou tydně, zasedání na úrovni ministr? zahrani?í, p?edsed? vlád nebo ministr? obrany probíhají jednou za p?l roku. Radě p?edsedá generální tajemník NATO a rozhodnutí musí byt p?ijata jednomyslně.

Seznam generálních tajemník?

#	Jméno	Stát	Období
1	Generál Hastings Lionel Ismay	Spojené království Spojené království	4. dubna 1952 – 16. května 1957
2	Paul-Henri Spaak	Belgie Belgie	16. května 1957 – 21. dubna 1961
3	Dirk Stikker	Nizozemsko Nizozemsko	21. dubna 1961 – 1. srpna 1964
4	Manlio Brosio	Itálie Itálie	1. srpna 1964 – 1. ?íjna 1971
5	Joseph Luns	Nizozemsko Nizozemsko	1. ?íjna 1971 – 25. ?ervna 1984
6	Lord Peter Carrington	Spojené království Spojené království	25. ?ervna 1984 – 1. ?ervence 1988
7	Manfred W?rner	Německo Německo	1. ?ervence 1988 – 13. srpna 1994
–	Sergio Balanzino (zastupující)	Itálie Itálie	13. srpna 1994 – 17. ?íjna 1994
8	Willy Claes	Belgie Belgie	17. ?íjna 1994 – 20. ?íjna 1995
–	Sergio Balanzino (zastupující)	Itálie Itálie	20. ?íjna 1995 – 5. prosince 1995
9	Javier Solana	?panělsko ?panělsko	5. prosince 1995 – 6. ?íjna 1999
10	George Robertson	Spojené království Spojené království	14. ?íjna 1999 – 17. prosince 2003
–	Alessandro Minuto Rizzo (zastupující)	Itálie Itálie	17. prosince 2003 – 1. ledna 2004
11	Jaap de Hoop Scheffer	Nizozemsko Nizozemsko	1. ledna 2004 – 1. srpna 2009
12	Anders Fogh Rasmussen	Dánsko Dánsko	1. srpna 2009 – 1. ?íjna 2014
13	Jens Stoltenberg	Norsko Norsko	1. ?íjna 2014 – 1. ?íjna 2024
14	Mark Rutte	Nizozemsko	1. ?íjna 2024

Seznam náměstk? generálního tajemníka

#	Jméno	Stát	Období
1	Jonkheer van Vredenburch	Nizozemsko Nizozemsko	1952–1956
2	Adolph Bentinck	Nizozemsko Nizozemsko	1956–1958
3	Alberico Casardi	Itálie Itálie	1958–1962
4	Guido Colonna di Paliano	Itálie Itálie	1962–1964
5	James A. Roberts	Kanada Kanada	1964–1968
6	Osman Olcay	Turecko Turecko	1969–1971
7	Paolo Pansa Cedronio	Itálie Itálie	1971–1978
8	Rinaldo Petrignani	Itálie Itálie	1978–1981
9	Eric da Rin	Itálie Itálie	1981–1985
10	Marcello Guidi	Itálie Itálie	1985–1989
11	Amedeo de Franchis	Itálie Itálie	1989–1994
12	Sergio Balanzino	Itálie Itálie	1994–2001
13	Alessandro Minuto Rizzo	Itálie Itálie	2001–2007
14	Claudio Bisogniero	Itálie Itálie	2007–2012
15	Alexander Vershbow	Spojené státy americké Spojené státy americké	2012–2016
16	Rose Gottemoeller	Spojené státy americké Spojené státy americké	2016–2019
17	Mircea Geoana	Rumunsko Rumunsko	2019–sou?asnost

Vojenská struktura

Související informace naleznete také v ?lánku P?edseda vojenského vyboru NATO.

Nejvy??ím vojenskym orgánem NATO je Vojensky vybor, ktery p?edkládá návrhy a doporu?ení Severoatlantické radě, Vyboru pro obranné plánování a Skupině pro jaderné plánování. Stejně jako v Severoatlantické radě je ka?dá z ?lenskych zemí zastoupena jedním (vojenskym) zástupcem a vybor se schází alespoň jednou tydně. P?edseda Vojenského vyboru je volen ná?elníky generálních ?táb? ?lenskych zemí na t?íleté období. Od roku 2015 do roku 2018 jím byl ?esky armádní generál Petr Pavel. Od 25. ?ervna 2021 zastává tuto pozici Rob Bauer.

Vyboru podléhají dvě vojenská velitelství: Velitelství spojeneckych sil pro operace (ACO) a Velitelství spojeneckych sil pro transformaci (ACT). ACO sídlí ve Vrchním velitelství spojeneckych sil v Evropě (SHAPE) a velí mu vrchní velitel sil NATO v Evropě (SACEUR). Tím byl od roku 2009 admirál James Stavridis, v letech 2013 a? 2016 Philip Breedlove a následující t?i roky Curtis Scaparrotti. V květnu 2019 se jím stal admirál Tod Wolters a následně v květnu 2022 byl na tuto funkci nominován americky generál Christopher Cavoli. Velitelem ACT (SACT) je od roku 2009 generál Stéphane Abrial.

Orgány stojící formálně mimo Alianci

Parlamentní shromá?dění NATO

Parlamentní shromá?dění sestává z poslanc? parlament? v?ech ?lenskych stát? a 14 p?idru?enych stát?. Nemá vykonnou moc, má pouze konzultativní charakter. Delegáti pracují v pěti vyborech: ekonomickém, politickém, bezpe?nostním a vědecko-technickém a ve zvlá?tní skupině pro st?edomo?sky dialog. Po?et poslanc? zemí je odvozen od po?tu obyvatel; v shromá?dění jich zasedá celkem p?es 300, z toho z ?eska 7.

Rada NATO-Rusko

Rusky prezident Vladimir Putin na setkání rady NATO-Rusko v roce 2002

Rada NATO-Rusko byla zalo?ena v roce 2002, kdy nahradila Stálou spole?nou radu Rusko-NATO (Permanent Join Council). Rusko na jedné straně a NATO na druhé v ní jednají jako rovnocenní partne?i. Slou?í ke konzultaci o bezpe?nostních a vojenskych otázkách. V roce 2009 rusky prezident Dmitrij Medveděv kritizoval roz?i?ování NATO na vychod, které podle něho poru?ilo sliby dané západními politiky po sjednocení Německa. V roce 2014 NATO p?eru?ilo s Ruskem ve?kerou spolupráci.

V b?eznu 2015, po uzav?ení p?ímě?í v Minsku mezi proruskymi separatisty v Donbasu a ukrajinskou vládou, něme?tí p?edstavitelé z okruhu kanclé?ky Merkelové kritizovali vrchního velitele sil NATO v Evropě amerického generála Philipa Breedlova za ?nepravdivá tvrzení a p?ehnané soudy“ o p?ítomnosti ruskych vojsk na Ukrajině, které zbyte?ně vyhrocují ukrajinskou krizi a ohro?ují d?věryhodnost NATO. Podle německého magazínu Der Spiegel generál Breedlove v posledních měsících opakovaně ve?ejně varoval p?ed hrozící ruskou invazí nebo p?ed p?ítomností vysokého po?tu ruskych voják? na Ukrajině, a poka?dé se podle německé rozvědky jeho informace ukázaly jako p?ehnané nebo nepravdivé. Znepokojení nad vyroky generála Breedlova vyjád?ili i někte?í velvyslanci ?lenskych stát? p?i NATO.

Spojené státy v únoru 2019 odstoupily od Smlouvy o likvidaci raket st?edního a krátkého doletu (INF) z roku 1987. Tento krok podpo?ila i Severoatlantická aliance. Panují obavy, ?e vypuknou nové závody ve zbrojení. Spojené státy a NATO obvinily z poru?ení smlouvy Rusko, naopak Rusko obvinilo z poru?ení smlouvy Spojené státy. Podle názoru některych nezávislych expert? a komentátor? smlouvu patrně poru?ovaly obě strany, ale Spojené státy od smlouvy odstoupily, proto?e signatá?em smlouvy není ?ína, která m??e bez omezení budovat sv?j raketovy arzenál. Tento názor potvrdil ji? v roce 2018 bezpe?nostní poradce amerického prezidenta John Bolton.

Kritika a kontroverze

V d?sledku vojenské intervence v Libyi, která vedla ke svr?ení re?imu Muammara Kaddáfího v roce 2011, se Libye propadla do chaosu a ob?anské války. Někte?í politici, nap?íklad slovensky premiér Robert Fico, jihoafricky prezident Jacob Zuma, americky senátor Rand Paul nebo britsky politik Nigel Farage, se domnívají, ?e k destabilizaci Blízkého vychodu a k následné migra?ní vlně p?ispěly vojenské intervence NATO a západních zemí v Iráku a Libyi i podpora povstalc? v Syrii.

Po setkání s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem v zá?í 2015 kritizoval místop?edseda vlády ?eské republiky Andrej Babi? NATO za nezájem o ochranu evropskych hranic a prohlásil: ?NATO se chová ú?elově. Proti somálskym pirát?m zasáhlo, proto?e tam byl ekonomicky zájem ?lenskych zemí NATO a dal?ích zemí Bezpe?nostní rady OSN. (...) NATO uprchlíci nezajímají, p?itom jejich vstupní branou do Evropy je Turecko, ?len NATO, a pa?eráci na území Turecka, ?lena NATO, operují.“

Premiér Milo ?ukanovi? podepsal protokol o p?istoupení ?erné Hory k NATO 19. května 2016

Německy ministr zahrani?í ve vládě Angely Merkelové Frank-Walter Steinmeier v ?ervnu 2016 kritizoval NATO za eskalaci napětí ve vztazích s Ruskem a ozna?il rozsáhlá vojenská cvi?ení NATO u hranic Ruska za ?kontraproduktivní“. Steinmeier uvedl: ?To, co bychom nyní neměli dělat, je dál vyhrocovat situaci chrastěním zbraní a vále?nym ?tvaním.“ Pr?zkum ve?ejného mínění v Rusku v ?ervnu 2016 zjistil, ?e 68 % dotázanych Rus? pova?uje rozmístění vojsk NATO u ruskych hranic v Polsku a Pobaltí za hrozbu pro Rusko.

NATO bylo kritizováno, proto?e ml?í k poru?ování lidskych práv v Turecku, které má druhé největ?í vojsko v rámci NATO a je jedním z pěti stát? NATO, které jsou sou?ástí politiky sdílení jadernych zbraní. V d?sledku rozsáhlych politickych ?istek v Turecku proti skute?nym nebo domnělym oponent?m re?imu po neúspě?ném pokusu o vojensky p?evrat ze dne 15. ?ervence 2016 po?ádalo několik desítek vysoce postavenych tureckych d?stojník? p?sobících ve strukturách NATO o azyl v ?lenskych zemích NATO. Generálním tajemník NATO Stoltenberg na to reagoval slovy, ?e ?Turecko má právo stíhat organizátory“ vojenského p?evratu a zd?raznil, ?e Turecko je klí?ovym spojencem v rámci NATO. O azyl ve Spojenych státech po?ádal i turecky admirál Mustafa U?urlu, ktery slou?il v misi NATO v Norfolku ve Virginii. Po p?evratu byl zat?en také generálmajor Cahit Bakir, ktery velel tureckym silám v mezinárodních jednotkách NATO v Afghánistánu. Turecky provládní deník Yeni ?afak obvinil amerického generála Johna Campbella, ktery velel jednotkám NATO v Afghánistánu, ?e se podílel na plánování vojenského p?evratu v Turecku.

Podle některych komentátor? NATO p?i svém roz?i?ování do vychodní Evropy sní?ilo své vlastní standardy a spolupracuje i se zkorumpovanymi a autokratickymi re?imy jako je ?erná Hora pod vedením Mila Djukanovi?e, která k NATO p?istoupila 19. května 2016.

Mezi ?lenskymi zeměmi NATO existuje několik interních konflikt?, nap?íklad spor o Gibraltar mezi ?panělskem a Spojenym královstvím, nep?átelství mezi ?eckem a Tureckem, které se vystupňovalo po turecké invazi na Kypr, jeho? severní ?ást turecká armáda nezákonně okupuje, nebo spor mezi některymi ?lenskymi zeměmi NATO a Tureckem tykající se americké podpory Kurd? v Syrii, ale také turecké podpory syrské teroristické organizace An-Nusrá, která byla napojená na Al-Káidu. Německá kanclé?ka Merkelová kritizovala tureckou invazi na sever Syrie obydleny p?evá?ně Kurdy. Naopak ?éf NATO Jens Stoltenberg tureckou invazi podpo?il. V tres?ích válkách o rybolovná práva mezi Islandem a Spojenym královstvím zvítězil Island, ktery hrozil, ?e vystoupí z aliance a uzav?e leteckou základnu NATO v Keflavíku.

Odkazy

Reference

V tomto ?lánku byl pou?it p?eklad textu z ?lánku NATO na anglické Wikipedii.

Literatura

• FIDLER, Ji?í; MARE?, Petr. Dějiny NATO. Praha, Litomy?l: Paseka, 1997. 244 s. ISBN 80-7185-145-0. 
• DUIGNAN, Peter. NATO: Its Past, Present, and Future. Stanford: Hoover Press, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-8179-9782-3. (anglicky) 
• KAPLAN, Lawrence S. NATO Divided, NATO United: The Evolution of an Alliance. Westport: Greenwood Publishing Group, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0275983772. (anglicky) 
• SANDLER, Todd; HARTLEY, Keith. The Political Economy of NATO: Past, Present, and into the 21st Century. Cambridge: Cambridge University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0521630931. (anglicky) 

Související ?lánky

• Vlajka Severoatlantické aliance
• Hymna Severoatlantické aliance
• Organizace Smlouvy o kolektivní bezpe?nosti

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Severoatlantická aliance na Wikimedia Commons
• Téma NATO ve Wikicitátech
• Dílo Severoatlantická smlouva ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo NATO ve Wikislovníku
• Kategorie NATO ve Wikizprávách
• Oficiální stránky
• Informa?ní centrum o NATO
• (anglicky) BBC – Profile: Nato
• (anglicky) Encyclop?dia Britannica – North Atlantic Treaty Organization (NATO)
• (anglicky) GlobalSecurity.org – North Atlantic Treaty Organization (NATO)
• (anglicky) (francouzsky) (rusky) (ukrajinsky) (arménsky) (ázerbájd?ánsky) (gruzínsky) Strategická koncepce NATO 2022 (PDF)
• (anglicky) EU Made Simple: How the U.S. Kept Europe’s Armies Small — On Purpose na YouTube

Zpravodajství

• Zprávy s tématem NATO na iDNES.cz
• (anglicky) Zprávy s tématem NATO na The Guardian
• (anglicky) Zprávy s tématem NATO na The New York Times
• (anglicky) Zprávy s tématem NATO na The Wall Street Journal

Autoritní data

Biblio: d2ca1f95-b865-4fb0-ac0c-a53035e33dc4, a5f46e85-fe28-4e79-bf75-9d2669621428 NKC: kn20010711289 PSH: 13718 BIBSYS: 90056314 BNE: XX93263 BNF: cb11868595r (data) CANTIC: 981058513879406706 CiNii: DA00468578 GND: 377-3 HDS: 041283 ISNI: 0000 0001 1537 6279, 0000 0004 7442 6768 LCCN: n79006743 LNB: 000004314 NDL: 00568052 NLA: 35390828 NLG: 56828 NLI: 987007266414605171 NLP: a0000001012381 NSK: 000041111 PLWABN: 9810548628705606 SELIBR: 125434 SNAC: w6tf3tcr SNK: 115786 SUDOC: 026438453 Trove: 936003 ULAN: 500225812 VcBA: 494/11468 VIAF: 148423701

Portály: NATO